Maxmilián Arnošt Habsburský

Maxmilián Arnošt se narodil jako syn arcivévody Karla II. Štýrského, syna císaře Ferdinanda I., a jeho manželky Marie Anny Bavorské. Jeho starší bratr Ferdinand se stal v roce 1619 císařem Svaté říše římské.

Prominentní události se poprvé zúčastnil v roce 1592, když se svou matkou doprovázel svou starší sestru Annu na svatbu s králem Zikmundem III. Polským.

Společně s bratrem Ferdinandem a bratranci Maxmiliánem a Matyášem 25. dubna 1606 podepsal ve Vídni dokument, podle kterého byl jeho bratranec, císař Rudolf II. prohlášen za neschopného vládnout pro svou duševní chorobu a Matyáš se mohl ujmout vedení habsburských území jako regent.

Jeho bratranec Maxmilián III., velmistr Řádu německých rytířů, mu v roce 1615 dovolil vstoupit do Řádu, a o rok později, v roce 1616, byl jmenován komturem Bailiwicku v Rakousku. Koadjutor Řádu německých rytířů byl rozhodnut, že Maxmilián Arnošt nastoupí po svém bratranci v úřadu velmistra. 18. února 1616 však náhle ve třiceti dvou letech svobodný a bezdětný zemřel (zanechal po sobě nemanželského syna Karla, který zemřel v roce 1638). Pohřben byl v Sekavském klášteře.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archduke Maximilian Ernest of Austria na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Arnošt Rakouský na Wikimedia Commons