Matthias Sindelar

Jeho rodina přesídlila roku 1905 do Vídně, žila nicméně v českojazyčné čtvrti Favoriten. Čtvrť byla sídlem klubu Austria Vídeň a Sindelar se stal jeho oporou. Hrával na pozici útočníka. Dvakrát, v letech 1933 a 1936, s ním vybojoval Středoevropský pohár, nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž meziválečné Evropy. Krom toho se stal roku 1926 rakouským mistrem. Sindelar byl též člen slavného rakouského reprezentačního mužstva, jemuž se říkalo Wunderteam. S rakouskou reprezentací se zúčastnil mistrovství světa v roce 1934. Sindelar byl kapitánem týmu a díky svým výkonům byl zpětně federací FIFA zařazen do all-stars a vyhlášen druhým nejlepším hráčem šampionátu. Rakousko na turnaji obsadilo 4. místo. Sindelar odehrál za národní tým Rakouska celkem 43 utkání a vstřelil 27 branek. Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků byl vyhlášen nejlepším rakouským fotbalistou 20. století. Měl přezdívku 'Der Papierene' („Papírák“) pro svou subtilní postavu.

Po anšlusu Rakouska si Šindelář poněkud zadal s novým režimem, když zakoupil arizovanou kavárnu, jejíž původní židovský majitel zemřel později v koncentračním táboře v Terezíně. Do NSDAP Šindelář ale nikdy nevstoupil, ač mu to bylo nabízeno. Dne 23. ledna 1939 byl Šindelář nalezen mrtvý v posteli ve svém vídeňském bytě na Annagasse 3. Vedle něj ležela jeho přítelkyně Camilla Castagnola, která pak zemřela o den později, aniž nabyla vědomí. Jako oficiální příčina úmrtí byla stanovena otrava kysličníkem uhelnatým. Dodnes se však v souvislosti s jeho smrtí objevují spekulace o sebevraždě. Narážka na tuto možnost se objevila i v básni Auf den Tod eines Fußballers, kterou po jeho smrti napsal spisovatel Friedrich Torberg.

Přetrvávající mýtus o Šindelářově podílu na odporu proti nacistům vyvracel např. vídeňský žurnalista Peter Menasse. Mj. i pod vlivem jeho článku ustanovil městský radní pro kulturu komisi, která přezkoumávala nárok Šindeláře na čestný hrob na vídeňském ústředním hřbitově. Rozhodla však ve prospěch jeho zachování.[2][3]