Matěj Kubíček

Roku 1849 byl vysvěcen na kněze. Po celou svou aktivní dráhu (1851–1891[5]) působil jako farář v Česticích. Angažoval se ve vlasteneckých kruzích a z fary v Češticích utvořil centrum česky orientovaného duchovenstva. Shromáždil zde velkou knihovnu. Byl biskupským vikářem.[4]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm v kurii venkovských obcí (volební obvod Vimperk – Volyně).[6] Mandát obhájil za týž obvod i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[7] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy na protest praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali práci zemského sněmu, byli za neomluvenou absenci zbavováni mandátů a pak opětovně manifestačně voleni. Kubíček takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[9] a zvolen znovu v doplňovacích volbách v září 1869.[10] Za svůj obvod byl do zemského sněmu zvolen i v řádných volbách v roce 1870[11] a volbách roku 1872.[12] Česká pasivní rezistence tehdy trvala a tak po zbavení mandátu následovalo zvolení v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[13]

Volební okrsek Vimperk – Volyně patřil k několika etnicky smíšeným a navzdory silné německojazyčné populaci v jeho jižní, horské části, v něm setrvale až do roku 1873 vítězil český kandidát Kubíček. Poté, co roku 1873 opět čeští poslanci demonstrativně nepřevzali mandáty, provedla německá většina na sněmu revizi hranic obvodů a vytvořila národnostně homogenní německý obvod Vimperk – Kašperské Hory – Nýrsko – Hartmanice, zatímco volyňskou (českou) část připojila k českému obvodu Strakonice.[14] Za tento nový okrsek Strakonice – Volyně byl Kubíček zvolen v doplňovacích volbách v červenci 1874,[15] na jaře 1875,[16] v únoru 1876[17] a v dubnu 1877,[18] Uspěl zde i v řádných volbách roku 1878[19] a volbách roku 1883.[20]

Politicky patřil k Národní straně (staročeské).[21]