Matúš Černák

Matúš Černák (23. srpna 1903 Turčianske Teplice5. července 1955 Mnichov) byl československý a slovenský politik a diplomat.

Matúš Černák
ministr bez portfeje Československa
Ve funkci:
24. září 1938  4. října 1938
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Syrový
ministr školství autonom. vlády Slovenska
Ve funkci:
7. října 1938  20. ledna 1939
Předseda vládyJozef Tiso
NástupceJozef Sivák
poslanec Sněmu Slovenskej krajiny
Ve funkci:
1938  ???

Narození23. srpna 1903
Turčianske Teplice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. července 1955 (ve věku 51 let)
Mnichov
Německo Německo
CommonsMatúš Černák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Nové Viesce, která byla později připojena k Turčianským Teplicím jako syn mlynáře. Po ukončení základní školy v Turčianských Teplicích navštěvoval v letech 19131917 piaristické gymnázium v Prievidzi, poté studoval v Kežmaroku. Nakonec však roku 1922 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Roku 1928 ukončil studia v Praze a stal se profesorem filozofie, dějepisu a zeměpisu. Po dokončení této školy vyučoval až do roku 1938 v Bratislavě.

Po pádu vlády Milana Hodži byl 24. září 1938 jmenován ministrem bez portfeje, přičemž o svém jmenování se dozvěděl z rozhlasu v holešovských kasárnách, kam po mobilizaci narukoval jako podporučík.[1] V prosinci 1938 byl zvolen do slovenského sněmu.[2] Od roku 1938 do roku 1939 byl také ministrem školství autonomního Slovenska v první a druhé vládě Jozefa Tisa. A od roku 1939 do 1944 byl velvyslancem Slovenského státu v Berlíně. Po skončení druhé světové války byl obviněn z těchto činů:

Nakonec však soud vynesl rozsudek s trestem tří let odnětí svobody. Černák byl však vězněn jen krátce. Po únoru 1948 emigroval do Německa a až do své smrti v roce 1955 pak žil v Mnichově. Silně se zde angažoval jako člen Slovenské národné rady v zahraničí. Patřil mezi čelné představitele slovenského separatismu, a jeho aktivity proto byly nepříjemné čs. režimu.[3]

Vražda

V úterý 5. července 1955 dostal zprávu z pošty o vyzvednutí doporučené zásilky. Při vyzvednutí v 14:57 zásilka na poště za jeho přítomnosti explodovala. Zemřel on a další dva náhodní zákazníci, dalších deset lidí bylo zraněno lehce. Výbuch rozbil okna, poničil halu a strop pošty. Balíček byl odeslán z Frankfurtu nad Mohanem.[3]

Pohřeb se konal 12. července v Mnichově za účasti vysokých německých představitelů. Roku 1991 byla urna s Černákovými ostatky poslána do Bratislavy, kde byla pohřbena znovu.[4]

V období po vraždě se pachatele nepodařilo vypátrat. Nové okolnosti vešly ve známost v roce 1972, kdy bývalý agent StB Ladislav Bittman ve své knize Deception game zveřejnil fakta, související s vraždou. Bittman měl na starosti agenta s krycím jménem Bertelot a právě on mohl balíček Černákovi odeslat, aniž tušil, co je jeho obsahem. Když se v novinách dočetl o Černákově smrti, zpanikařil a odjel do Prahy.[5] Bertelotovi byla následně udělena odměna a pochvala "za úspěšné a iniciativní provedení akce proti zahraničním nepřátelům československého demokratického zřízení".[3] Tento agent se jmenoval Kurt Baumgartner a byl to homosexuál.[5] Od roku 1958 až do své smrti v 80. letech žil v konspiračním bytě v Žitné ulici v Praze. Jeho svazek byl v prosinci 1989 skartován.[3]

Kdo stál za Černákovou vraždou se dodnes s jistotou neví. Mohla to být československá výzvědná služba.[5] Podle historika Prokopa Tomka je atentát na Černáka "extrémní formou využívání teroristických metod Státní bezpečností".[3]

Reference

  1. -Přišiel ako slobodník - a odišiel ako minister. Slovenský denník. 1938-10-01, roč. 21, čís. 227, s. 3.
  2. NIŽŇANSKÝ, Eduard: VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938 [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2012-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-02. (slovensky)
  3. VŠELICHOVÁ, Petra. Přísně tajné vraždy - Když zabíjí profesionál. Česká televize [online]. 2010. Dostupné online.
  4. Matúš Černák – boj skončil bez vydýchnutia. beo.sk [online]. [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-24.
  5. Terorismus socialistickým státem posvěcený

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.