Bombardování Katyr-Jurtu

Dne 4. února 2000 vstoupila do obce velká skupina čečenských bojovníků na útěku z hlavního města Groznyj. Ruské ozbrojené síly nato zahájily útok za použití zbraní, jako jsou těžké volně padající letecké bomby, rakety Grad, termobarické pumy, a jiného arzenálu. Dvě únikové cesty z obce přitom byly ruskou armádou zataraseny a kontrolovány. Zatímco zátarasem na cestě směrem k okresnímu městu Ačchoj-Martan bylo obyvatelům umožněno projít, zátaras směrem k sousední obci Valerik zůstal po většinu doby trvání útoku uzavřen. Ostřelování Katyr-Jurtu pokračovalo až do 7. února 2000 včetně.[8][5]

Dne 4. února v 15 hodin byl útok na Katyr-Jurt přerušen, byly přistaveny autobusy a bílými vlajkami označenému konvoji bylo umožněno opustit obec.[5] Konvoj s uprchlíky byl však nasměrován na zaminované cesty a v katastru obce Katyr-Jurt na něj byl podniknut další letecký a pozemní útok.[9][5]

Po obsazení Grozného ruskými vojsky v únoru 2000 přišla do vesnice Katyr-Jurt zcela nečekaně početná skupina čečenských bojovníků. Vesničané byli nuceni ukrýt se před těžkým ruským ostřelováním, které začalo krátce po příchodu povstalců. Když ostřelování příštího dne ustalo, skupina civilistů se pokusila dostat pryč. Poté, co jejich automobily vyjely z vesnice, byly napadeny ze vzduchu, přičemž došlo ke došlo k úmrtí a zranění civilistů. ESLP připustil, že nesporná přítomnost značně početné skupiny ozbrojených bojovníků v Katyr-Jurtu a jejich aktivní odpor mohly ospravedlnit použití smrtících prostředků ze strany osob jednajících jménem státu. Přestože ESLP také připustil, že uvedená vojenská operace měla legitimní cíl, rozhodl, že nebyla neplánovaná.[12]

„(...) Použití těžkých, neřízených, vysoce explozivních leteckých bomb v zalidněné oblasti, mimo válečný stav a bez předchozí evakuace civilistů, nebylo slučitelné s mírou opatrnosti, jaká se očekává od orgánu prosazujícího zákon v demokratické společnosti. (...) Nerozlišující použití zbraní ... nelze ... považovat za slučitelné s mírou opatrnosti nezbytnou při operaci, při níž je osobami jednajícími jménem státu použito smrtících prostředků. V dokumentech, které Soud zkoumal, nebyla jediná zmínka o tom, že by byl civilnímu obyvatelstvu umožněn bezpečný průchod. Pro úvahy Soudu ohledně přiměřenosti odpovědi na útok byla relevantní i ta skutečnost, že se vláda neodvolala na žádné ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které by upravovaly použití síly osobami jednajícími jménem státu v takových situacích. I když Soud připustil, že uvedená vojenská operace měla legitimní cíl, rozhodl, že nebyla naplánována a provedena s nezbytnou mírou opatrnosti vůči životům civilního obyvatelstva. Soud proto konstatoval porušení práva na život podle článku 2 Úmluvy.“

—Právní posouzení: Článek 2 (povinnost chránit právo na život)[13]

Podle právního posouzení ESLP bylo nesporné, že se stěžovatelky staly terčem leteckého raketového útoku, při kterém došlo k úmrtí a zranění civilistů. Stěžovatelky tvrdily, že v konvoji viděly pouze civilisty, ruská vláda však trvala na tom, že letadla prováděla průzkumný let a byla napadena střelbou z velkorážných zbraní umístěných na nákladním automobilu v konvoji. Podle ESLP se vzhledem ke konfliktu probíhajícímu tou dobou v Čečensku ruské ozbrojené síly mohly domnívat, že došlo k útoku, nebo že takový útok hrozí, a že vzdušný úder byl legitimní odpovědí. Existence „humanitárního koridoru“ a dopravní zácpy však měla být orgánům plánujícím vojenské operace známa a měla je upozornit na nutnost mimořádné opatrnosti. Podle soudu nebylo zřejmé, že by si osoby odpovědné za plánování a řízení operace nebo piloti sami byli této potřeby vědomi. Soud rozhodl, že i za předpokladu, že by ozbrojené síly sledovaly legitimní cíl, nebyla operace naplánována a provedena s nezbytnou opatrností vůči životům civilního obyvatelstva.[14]