Masakr na pobřežní silnici

Přední část zbytků uneseného autobusu

Ráno 11. března 1978 připlula Dalal Mughrabi a její jedenáctičlenná jednotka fedajínů (včetně jedné další ženy) na malém člunu k pláži poblíž Ma'agan Micha'el, severně od Tel Avivu. Skupina připlula z Libanonu s hromadou útočných pušek AK-47 (Kalašnikov), pancéřovkami RPG a výbušninami.[9] První obětí byla americká židovská fotografka Gaila Rubinová, která fotila přírodu poblíž místa, kde se teroristé vylodili. Teroristé poté kráčeli zhruba kilometr a půl po čtyřproudé dálnici, kdy stříleli na protijedoucí automobily a unesli bílý taxi značky Mercedes-Benz, jehož posádku zabili.[5] Cestou po dálnici směrem na Tel Aviv potkali autobus jedoucí do Haify. Začali na něj střílet, při čemž zranili řidiče a několik cestujících a donutili jej tak zastavit. Poté autobus, v němž jeli řidiči společnosti Egged se svými rodinami na jednodenní výlet, unesli.

Během jízdy Mughrabiová a její jednotka zahájili palbu a házeli granáty na protijedoucí automobily, stříleli na cestující a nejméně jednoho ze zabitých pasažérů vyhodili za jízdy z autobusu.[5] V jeden okamžik zajali jiný autobus a donutili cestující z prvního, aby nastoupili do druhého.[5] Autobus byl nakonec zastaven policejním zátarasem poblíž Herzlije. Následovala dlouhá přestřelka mezi únosci a izraelskými silami vedenými Ehudem Barakem.[10][11] Cestující, kteří se pokusili o útěk, byli ihned zastřeleni.[5] Časopis Time spekuloval, že během divoké střelby mohlo být více rukojmích zabito policisty než teroristy.[12] Následná exploze, způsobená buď výbuchem palivové nádrže, či granátem, způsobila požár autobusu.[13] Během teroristického útoku bylo zabito třicet osm civilistů, z toho třináct dětí, a dalších sedmdesát jedna lidí bylo zraněno.[14]

Památník teroristického útoku poblíž křižovatky Glilot na pobřežní dálnici

Zásah izraelských bezpečnostních složek při únosu, včetně závěrečné přestřelky u zátarasu, kde byl autobus zastaven,[5][12] vedl v Izraeli k rozsáhlé kritice. Bezpečnostní složky byly rovněž kritizovány za skutečnost, že se teroristům podařilo za bílého dne nezpozorovaně vylodit, přesunout do vnitrozemí, zaútočit na taxi a poté ještě na dva autobusy. Byly taktéž kritizovány za to, že neuzavřely dálnici bezprostředně poté, co se dozvěděly o únosu autobusu s rukojmími.[15]

Útok vyvolal izraelskou operaci Lítání proti základnám OOP v Libanonu, která byla zahájena o tři dny později.[16]

Izraelská nevládní nezisková organizace Palestinian Media Watch, která monitoruje antisemitismus a podporu terorismu v palestinské společnosti, uvádí příklady palestinských médií, které považují Dalal Mughrabiovou za hrdinku a jako vzor.[17] Po Mughrabiové byla pojmenována i hebronská dívčí škola, avšak jméno školy bylo následně změněno poté, co vyšlo najevo, že školu financuje americká Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Její jméno rovněž nesly letní tábory policejních a vojenských výcvikových kurzů.[18]

Dne 5. července 2008 věnovala televizní stanice al-Džazíra zvláštní program věnovaný Dalal al-Maghrabiové. Jeden z hostů během programu tento masakr, ve kterém al-Maghrabiová a dalších jedenáct teroristů zabilo celkem 36 Izraelců, glorifikoval a prohlásil, že „hrdinství přesahuje genderové rozdíly.“[19]

Chálid Abú Asba, jeden z pachatelů útoku, prohlásil po účasti na konvenci Fatáhu v Betlémě v srpnu 2009, že za své činy necítil žádné výčitky svědomí.[20] Abú Asba, jenž strávil sedm let ve vězení v Aškelonu, byl propuštěn v rámci výměny vězňů. Rovněž však prohlásil, že vůči Izraelcům nepociťuje nenávist: „Naopak, mnohé z nich obdivuji, jako třeba mého právníka Lea Cemela.“[20]