Římské martyrologium

Martyrologium Romanum (Římské martyrologium) je oficiální seznam světců uznávaných římskokatolickou církví. Církevní kalendář původně obsahoval nepohyblivé svátky (tzn. ty, které byly spojeny s pevným datem) a u nich byla připojena tabulka udávající datum slavení Velikonoc. Papež Pavel VI. roku 1969 schválil jeho reformu. Oproti liturgickému kalendáři, který obsahuje vybrané světce, je martyrologium kalendářně uspořádaný seznam světců uctívaných v různých církevních obcích. Rozdíl mezi martyrologiem a kalendářem je v tom, že martyrologium obsahuje pouze mučedníky, kdežto liturgický kalendář obsahuje i další světce, panny apod. Další rozdíl spočívá v tom, že v martyrologiu jsou i ti světci, kteří nebyli liturgicky slaveni (v praxi to znamená, že obsahuje řadu málo známých, častokrát lokálních světců).

Za nejstarší martyrologium je považováno Breviarium Syriacum z roku 411, které vzniklo jako překlad nezachované řecké předlohy. K dalším patří v Itálii vzniklé Martyrologium Hieronymianum z poloviny 5. století (mylně připisováno sv. Jeronýmu). S dalšími martyrologii se rozšiřoval počet světců, takže na každý den jich je uvedeno více. Oficiální římské martyrologium bylo vydáno až po Tridentském koncilu papežem Řehořem XIII. roku 1584 (vzniklo přepracováním Usuardova martyrologia). Nejrůznější revize svatých, které byly více méně nastartovány Druhým vatikánským koncilem, mají sloužit k lepší orientaci v kalendáři. Začali být vybíráni světci většího významu a také byla prozkoumávána historicita některých světců.

Martyrologium Romanum z roku 2001 uvádí 6 538 jmen světců, blahoslavených, mučedníků a andělů.[1]