Martin Weinfurt

Martin Weinfurt (25. listopadu 1832 Borovy[1] – 30. března 1890 Praha[2]) byl český učitel, spisovatel a redaktor. Sedmnáct let řídil dívčí školu u sv. Tomáše v Praze. Účastnil se odborných porad, přispíval do pedagogických časopisů. S Františkem Antonínem Zemanem redigoval časopis Budečská zahrada a almanach pro mládež Kytice. S Kristiánem Urlichem sestavil zpěvník a sborník textů k recitaci.

Martin Weinfurt
Martin Weinfurt
Narození25. listopadu 1832
Borovy
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. března 1890 (ve věku 57 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Povolánípedagog, spisovatel, učitel a editor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 25. listopadu 1832 v obci Borovy u Přeštic. Navštěvoval obecnou školu v Břeskovicích (dnes Vřeskovice), normální školu v Klatovech a českou reálku v Praze. Roku 1851 byl přijat do českého učitelského ústavu v Praze, kde získal vysvědčení pro hlavní školy.[3]

V listopadu 1853 získal zaměstnání jako podučitel ve středočeské obci Ořech. Roku 1861 se na vlastní žádost přestěhoval do Prahy, která mimo jiné díky organizátorskému úsilí Fr. J. Řezáče nabízela příležitosti k dalšímu vzdělávání. První rok působil na budečské vzorné škole, v následujících letech pak (stále jako podučitel) u Panny Marie Vítězné. V roce 1868 se stal učitelem. Od roku 1873 do konce života vedl dívčí školu u sv. Tomáše, nejprve s titulem „řídící“, později „ředitel“.[3]

Byl veřejně činný a velmi oblíbený. V 60. letech se účastnil učitelských porad a byl členem komise pro učební pomůcky.[3] Zastával čestné funkce v malostranské besedě, záložně a v učitelských spolcích. V poslední době byl také starostou Budče pražské, místopředsedou spolku pro podporu vdov a sirotků po učitelích a pokladníkem Ústřední matice školské.[4]

Zemřel 30. března 1890 na tuberkulózu.[4] Pohřben byl 1. dubna na Olšanských hřbitovech za velké účasti žáků, učitelů a dalších občanů.[5]

Dílo

Weinfurt přispíval do pedagogických časopisů. Byl členem redakční rady Národní školy a Posla z Budče.[3]

S Františkem Antonínem Zemanem redigoval almanach pro mládež Kytice a pořádal edice Nová knihovna pro mládež a Budečská zahrada.[3]

Společně s Kristiánem Urlichem byl spoluautorem knih:

  • Zpěvník pro mládež českoslovanskou (1866 s reedicemi)
  • Přednášenky, sbírka deklamací pro mládež obojího pohlaví od 6.–10. roku (1867)
  • Deklamovánky, čili, Sbírka básniček ku přednášení pro menší dítky obojího pohlaví (1873 a 1876)

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Mikuláše n Malé Straně v Praze
  3. KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Weinfurt Martin, s. 305.
  4. Úmrtí. Národní listy. 1890-03-31, roč. 30, čís. 89, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-26].
  5. Pohřeb ředitele M. Weinfurta. Národní listy. 1890-04-02, roč. 30, čís. 91, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-26].

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.