Martin P4M Mercator

Práce na Modelu 219 začaly v roce 1944. Letoun měl být náhradou za hlídkové bombardéry dlouhého doletu PB4Y Privateer a přizpůsobený pro kladení námořních min. První let letoun vykonal 20. října 1946.[1] Letoun byl velký a složitý. Byl poháněn dvojicí 28 válcových hvězdicových motorů Pratt & Whitney R4360 Wasp Major. Ke zvýšení výkonu při vzletu a v boji letoun nesl i dva proudové motory Allison J33, které byly namontovány v zadní části zvětšených motorových gondol. Vstupy vzduchu byly vzadu pod hvězdicovými motory.[2] Proudové motory, podobně jako u jiných letounů s touto kombinací motorů, spalovaly benzín a nikoliv letecký petrolej.

Letoun byl vybaven tříbodovým podvozkem s příďovým kolem, které bylo zatahovatelné směrem dopředu. Hlavní podvozek byl osazen vždy jedním kolem a byl zasouván do křídla bez krytu. To znamenalo, že strany kol byly vidět, i když kolo bylo zasunuto.

Letoun měl silnou obrannou výzbroj. Na nose nesl věžičku Emerson s dvojicí 20mm kanónů, na zádi měl věžičku Martin rovněž s dvojicí 20 mm kanónů a na hřbetě věžičku Martin s dvojicí kulometů 12,7 mm. Pumovnice byla podle britského vzoru dlouhá a mělká, na rozdíl od krátkých a hlubokých pumovnic používaných v amerických bombardérech. To dávalo letounu větší pružnost vzhledem k nesené výzbroji. Tato výzbroj zahrnovala dlouhá torpéda, bomby, miny, hlubinné pumy a přídavné palivové nádrže.[3]

P4M-1 hlídkové letky VP-21

US Navy si místo tohoto letounu zvolila menší, jednodušší a levnější letoun P2V Neptune pro námořní hlídkovou službu. Přesto v roce 1947 objednalo 19 letounů pro kladení min ve velké rychlosti. P4M vstoupil do služby u 21. námořní průzkumné letky (VP-21) v roce 1950. Letka byla umístěna v Port Lyautey (nyní Kenitra) ve Francouzském Maroku.[4] U letky VP-21 sloužily až do února 1953.[5]

Od roku 1951 bylo 18 zbývajících letounů P4M upraveno pro elektronickou zpravodajskou činnost (SIGINT neboli „signals intelligence“). Letouny byly přeznačeny na P4M-1Q a nahradily letouny Consolidated PB4Y-2 Privateer. Posádka byla zvětšena na 14 mužů a později na 16, aby obsluhovala veškeré elektronické odposlouchávací zařízení. Letoun byl vybaven velkým množstvím rozličných antén.[6]

Od října 1951 zahájily letouny elektronické výzvědné lety z americké námořní letecké základny Sangley Point na Filipínách (a později z Iwakuni v Japonsku) pod krycím označením běžné námořní hlídkové letky (VQ-1). Letouny prováděly dlouhé mise podél pobřeží Vietnamu, Číny, Koreje a Sovětského svazu v přísném utajení. Během radiové komunikace letouny běžně vystupovaly jako běžné hlídkové letouny P2V Neptune a často létaly s falešnými sériovými čísly.[7]

Jeden Mercator byl sestřelen poblíž Šanghaje čínskými stíhačkami 22. srpna 1956, přičemž všech 16 členů posádky na palubě zahynulo.[8] Další P4M-1Q byl napaden dvojicí severokorejských letounů MiG-17 16. června 1959. Letoun utrpěl vážné poškození a zadní střelec byl těžce zraněn.[9] Letouny rovněž působily z Maroka (VQ-2). Jeden z nich byl zachycen poblíž ukrajinského pobřeží sovětskými MiGy. Aby jim unikl, letěl s použitím všech motorů, čímž však spotřeboval množství paliva. Letoun se nakonec zřítil do Středozemního moře, přičemž celá posádka zahynula.

Letouny Mercator byly nahrazeny stroji EA-3 Skywarrior, které byly schopné působit z letadlové lodi a tím měly i větší možnosti použití. Část povinností převzaly i větší letouny Lockheed WV-2Q Warning Star. Konečné stažení ze služby proběhlo v roce 1960 a zbývající letouny P4M byly sešrotovány.[10]

P4M-1Q Mercator patřící elektronické průzkumné letce VQ-2 v září 1956

XP4M-1

Dva prototypy letounu s dvojicí motorů R-4360-4.

P4M-1

Sériové letouny s dvojicí motorů R-4360-20A. Postaveno 19 strojů.

P4M-1Q

Přeznačené letouny P4M-1 upravené pro elektronické zpravodajství.

Martin P4M-1 Mercator

Martin P4M-1 Mercator jednotky VP-21

Technické údaje pocházejí z článku na stránkách „Vectorsite.net“.[11]

USA

• United States Navy