Markerová vakcína

Markerová vakcína (marker vaccine) je značená vakcína. Po její aplikaci dokážeme odlišit protilátky postvakcinační od protilátek po prodělané nemoci. V anglicky mluvících zemích se všechny vakcíny na tomto principu označují jako DIVA (Differentiating Infected from Vaccinated Animals).

IBR protilátky u markerové vakcíny

Princip

Patogen je Antigen, vyvolá tvorbu protilátek. Klasické vakcíny se vytváří z patogenu, který se vyskytuje u pacientů (v přírodě), obsahují všechny jeho antigeny. Sérologické vyšetření metodou ELISA reaguje na soubor protilátek na přírodní antigeny, označí nemocné i vakcinované jedince za pozitivní. Pouze zdravé jedince (bez protilátek) označí za negativní.

Výsledky testu ELISA u markerové vakcíny na IBR

Markerové vakcíny se vytváří z geneticky upraveného patogenu, kterému chybí jeden či více antigenů. Sérologické vyšetření metodou ELISA se provádí pouze na protilátky na tento antigen.
Pokud je Sérum neobsahuje, pak je jedinec zdravý nebo vakcinovaný markerovou vakcínou. Pokud je sérum obsahuje, pak je (byl) jedinec nemocný nebo vakcinovaný klasickou vakcínou.

U každé markerové vakcíny chybí minimálně jeden antigen viru. Antigenní struktura vakcíny je neúplná. Je pravděpodobné, že i imunitní odezva nebude stejně komplexní jako u reakce na přírodní virus (s plnou antigenní strukturou). Odstranit tento principiální nedostatek markerových vakcín je úkolem farmaceutických firem. Vývoj vakcín se tím podstatně prodlužuje a prodražuje, výsledek bývá diskutabilní.

IBR marker

Infekční rinotracheitida skotu je v ČR považována za nebezpečnou nákazu. Zatímco většina států světa proti ní bojuje vakcinací polyvalentními vakcínami, v ČR je povolena pouze markerová vakcína.

ELISA test gE na markerovou vakcínu označí za negativní pouze zvíře bez protilátek nebo vakcinované markerovou vakcínou. ELISA test klasický (screening) označí za negativní pouze zvíře bez protilátek. Vakcinovaná zvířata a to jakoukoli vakcínou označí za pozitivní. Zvířata po prodělané nemoci (mají protilátky) označí pochopitelně oba testy ELISA za pozitivní.

Titr protilátek určuje hladinu protilátek. Po prodělané nemoci je titr nejvyšší. Zvíře je v imunitě, nemůže znovu onemocnět. Vakcinační schéma má zajistit dostatečný titr protilátek. Ten ochrání jedince před infekcí. Obecně je titr protilátek po živých vakcínách vyšší než po inaktivovaných. Stejně tak bývá solidnější imunita po klasických vakcínách než po markerových.

U všech markerových vakcín proti IBR je třeba provádět revakcinaci co 6 měsíců, zatímco u klasických stačí revakcinace jednou za rok. Obdobná zákonitost je i u testů ELISA. U testů na protilátky proti markerovým vakcínám (ELISA gE) bývá nižší validita laboratorního testu než u klasických testů (ELISA screening). Tento fakt může zmařit snahu ozdravit populaci, tedy vytěsnit patogen z prostředí.

Markerové vakcíny nesplnily očekávání, jejich vývoj byl u mnohých nemocí zastaven.[zdroj?!]

Ozdravování pomocí markrové vakcíny

Viry BRD (BRSV, IBR, BVD, PI3, adenoviry) jsou v populaci trvale přítomné. U některých jedinců probíhá nemoc skrytě a to buď po celý život nebo alespoň mnoho měsíců. Zvíře nemá protilátky ani klinicky neonemocní, je po určitou dobu bacilonosičem. Někdy šíří vir trvale, jindy vylučování patogenu vyvolá až stres (přesun, porod, změna krmení).

Detekce viru v krvi je tou nejpřesnější metodou, jak s nemocemi BRD bojovat. Pokud lze detekovat vir, pak značení protilátek (markrova vakcína) nemá žádný smysl. Nikdo protilátky netestuje, protože nalezení viru je mnohem průkaznější.

Ozdravování pomocí markrovy vakcíny umí sledovat jen protilátky v krvi zvířat. S detekcí viru se vůbec nepočítá.

Všichni jedinci s imunitou jsou považování za pozitivní, musí být z prostředí odstranění. Na jatka se posílají nejen zvířata s virem, ale zvířata zcela zdravá a odolná proti nemoci, očkovaná klasickou vakcínou.

Zůstanou pouze jedinci s protilátkami proti markrové vakcíně. Až jsou i ti odstranění, je chov považován za "ozdravený". Přítomnost viru v populaci však vyloučena není, latentních nosičů se pomocí žádné vakcíny nezbavíme. Pak je zde riziko globálního světa, kdy pohyb osob i zvířat nelze kontrolovat, náhodné zavlečení nákazy nelze vyloučit.

Výsledek ozdravování pomocí markové vakcíny je, že nikdo v chovu nemá protilátky proti nemoci. Jakékoli zavlečení viru do chovu znamená jeho nakažení a likvidaci.

Alternativy

Místo investice do vývoje markerové vakcíny investoval vědecký svět do vývoje laboratorních testů na přímý průkaz viru. Tento vývoj byl úspěšný například u BVD (bovinní virová diarrhea). Přímý průkaz viru BVD je základním laboratorním testem. Díky tomu není třeba odlišovat postvakcinační protilátky od těch po prodělané nemoci.

Výsledek je mnohem přesnější (přímý průkaz viru), bezpečnější (protilátky v krvi chrání jedince před nákazou), ekologičtější (nikdy se nebrakuje zvíře zdravé), levnější.

Postup: Odebere se krev do hemosky (zkumavky) a vyšetří antigen viru:

Antigen ELISA - prokazuje se antigen viru pomocí ELISA testu, který obsahuje protilátky proti virovému antigenu.

Odebere se krev do zkumavky s protisrážlivým činidlem (EDTA) a vyšetří přítomnost nukleové kyseliny viru:

PCR - přímý průkaz části nukleové kyseliny viru. Existuje několik odlišných PCR testů na stejný vir.

Ideálem epidemiologů je mít chov virologicky negativní a sérologicky pozitivní (zdravý a navakcinovaný).

Odkazy

Reference

    Související články

    Literatura

    • Kovařík K., Bažant J. Národní ozdravovací program od infekční rinotracheitidy skotu (IBR) v České republice [online]. Dostupné online.
    • ŠTĚRBA O. Virové choroby spárkaté zvěře. Brno: VFU Brno, 1997.

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.