Marie Tomášková-Dytrychová

Narodila se v roce 1943 v Brodku u Přerova. Její otec a zakladatel dílny Josef Dytrych vlastnil původně v Brodku pražírnu kávy. Po jejím znárodnění se pokusil uživit svoji čtyřčlennou rodinu litím klik, a získal tak první kovolitecké zkušenosti.

Josefa Dytrycha ale od mládí fascinovaly zvony. Když jednou mezi brodeckými sousedy přišla řeč na to, jak mizerný zvon obec má, nabídl se, že pro ni ulije nový zvon.^[zdroj?] To se mu nakonec 1. května 1950 podařilo a u zvonařství už zůstal. Na práci a životě v dílně se podílela celá rodina, a Marie Dytrychová od svých sedmi let sbírala zkušenosti jako budoucí zvonařka.

Když v roce 1965 Josef Dytrych zemřel, rozhodla se jeho žena Laetitia vést dílnu nadále sama. Marie sice už tehdy absolvovala stavební průmyslovku a pracovala ve stavební kanceláři v Přerově, ale práce v dílně se stále více účastnila, od roku 1967 v ní již začala pracovat samostatně a po vystudování oboru výtvarné teorie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1985 vedení dílny od své matky převzala.

V dílně pracuje také Mariina sestra Marcela Svobodová-Dytrychová a dcera Leticie Vránová-Dytrychová. Na výzdobě některých zvonů v 80. letech se podílel český sochař Otmar Oliva.

Dnes patří zvonařská dílna Marie Tomáškové-Dytrychové k největším zvonařským dílnám v Evropě.^[zdroj?] Zvony z její produkce se nacházejí v Austrálii, Japonsku, USA, Polsku, na Ukrajině a Slovensku.^[zdroj?] Zvláštní zakázkou dílny bylo ulití dvou zvonů jako hudebních nástrojů pro vídeňské filharmoniky.^[zdroj?] Specialitou Marie Tomáškové-Dytrychové je vytváření zvonkoher, protože zde jednotlivé zvony musejí být dokonale vyladěny podle zvolené melodie. Těchto zvonkoher vytvořila Marie Tomášková-Dytrychová už celou řadu, nejnáročnější z nich s 22 zvony putovala do Košic. Pro Košice také ulila svůj dosud největší zvon, vážící více než pět tun.^[zdroj?] Proslulý je také její zvon z r. 1990 pro papeže Jana Pavla II.

Jako zvonařskou značku dílna užívá otisk větvičky túje severské.