Marie Růžičková-Strozzi

Marie Růžičková-Strozzi[p 1] ( 3. srpna 1850 Litovel[1] – 29. září 1937 Záhřeb[2]) byla chorvatská herečka českého původu.

Marie Růžičková-Strozzi (Pestrý týden 1928)
Marie Růžičková-Strozzi
Marie Růžičková-Strozzi (Zlatá Praha 1886)
Rodné jménoRůžičková
Narození3. srpna 1850
Litovel
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. září 1937 (ve věku 87 let)
Záhřeb
Jugoslávie Jugoslávie
Místo pohřbeníMirogoj
DětiMaja Strozzi-Pečić a Tito Strozzi
PříbuzníBoris Papandopulo (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 94, v rodině krupaře (Griessler)[p 2] Leopolda Růžičky (1824[3] – 1860) a jeho manželky Terezie, rozené Maulerové (*1825 nebo 1826). Pokřtěna byla Maria Theresia.[1][4]

Když byly Marii čtyři měsíce, odstěhovala se rodina do Záhřebu, kde se otec stal hudebníkem v národním divadle. Vychodila německou klášterní školu a začala studovat zpěv. Kvůli přepětí ale ztratila hlas a zpěvu se dále nevěnovala. Začala se učit herectví a v roce 1868 vystoupila poprvé na scéně v roli Jany Eyrové v dramatu Sirotek lowoodský.

Po celou svou divadelní kariéru hrála v Záhřebu, hostovala v Praze, Brně, Sofii a po celém Chorvatsku. Na divadle v Záhřebu vystupovala ještě v roce 1935, jako pětaosmdesátiletá.

Zemřela v Záhřebu.

Rodina

Roku 1872 se provdala za markýze Ferdinanda Strozziho (??–1905), potomka staré florentské rodiny, se kterým měla osm dětí.[2] Z nich vynikli Tito Strozzi (1892-1970), chorvatský herec, režisér, spisovatel a překladatel a Maja Strozzi-Pečić (1882-1962), chorvatská operní pěvkyně.

Dílo

Marie Růžičková Strozzi byla známa nejen jako herečka, ale i jako bojovnice za samostatnost Chorvatů a Slovinců (do roku 1918 příslušejících do Rakousko-Uherska) a jejich spojení se Srby, tj. pozdější Jugoslávie.[2]

Vystoupení v Česku
  • V roce 1886 v Národním divadle v Praze ve čtyřech hrách (pěti představeních)[5][6]
  • V roce 1894 navštívila rodnou Litovel
  • V Národním divadle v Praze vystoupila v roce 1894 ve čtyřech hrách v celkem sedmi představeních[5][p 3]
  • V roce 1894 hostovala též v Národním divadle v Brně
Vlaho Bukovac: Chorvatské obrození (opona s vyobrazením Marie Růžičkové Strozzi)
Marie Růžičková-Strozzi, busta pro Národní divadlo v Záhřebu (dobové foto, Pestrý týden 1932)

Posmrtné ocenění

V Československu (Česku)
  • V roce 1935 byla na jejím rodném domku v Litovli odhalena pamětní deska. Ta ale byla za nacistické okupace odstraněna,[7] v roce 2013 zde byla znovu umístěna.[8]
  • V roce 1928 jí president Masaryk udělil Řád Bílého lva[9]
  • V roce 1937 byla jmenována čestným členem Národního divadla v Praze[10]

V Chorvatsku
  • Marie Růžičková Strozzi je vyobrazena na jedné ze slavnostních opon Národního divadla v Záhřebu, jejímž autorem je Vlaho Bukovac.[11]
  • Jako jediné jí byla ještě za jejího života odhalena busta v chorvatském Národním divadle v Záhřebu
  • Chorvatská pošta vydala v roce 2000 poštovní známku s jejím portrétem[12]

Odkazy

Poznámky
  1. V chorvatštině psána Marija Ružička-Strozzi
  2. Dle jiných zdrojů byl otec kupec.
  3. Zatímco v ostatních rolích vystupovala chorvatsky, Evu ve hře Gazdina roba hrála česky.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marija Ružička Strozzi na chorvatské Wikipedii, Maja Strozzi-Pečić na chorvatské Wikipedii a Tito Strozzi na chorvatské Wikipedii.

  1. Matrika narozených, Litovel-předměstí, 1817-1861, snímek 60, Záznam o narození a křtu[nedostupný zdroj]
  2. Marie Růžičková-Strozziová zemřela. Lidové noviny. 30. 9. 1937, s. 7. Dostupné online.
  3. Matrika narozených, Litovel-Olomoucké předměstí, 1817-1861, snímek 13[nedostupný zdroj]
  4. Matrika oddaných, Litovel-předměstí, 1841-1878, snímek 197, Záznam o sňatku rodičů 14.8.1849[nedostupný zdroj]
  5. Archiv ND: Seznam představení, Marie Růžičková-Strozzi
  6. Právě dnes se loučí.... Humoristické listy. 10. 9. 1886, s. 303–304. Dostupné online.
  7. Město Litovel: Marie Strozzi Růžičková
  8. Město Litovel: Pamětní deska Marie Růžičkové je znovu na svém místě
  9. Bílý lev. Národní politika. 8. 2. 1928, s. 4. Dostupné online.
  10. Marija markýza Růžičková-Strozzi. Národní listy. 27. 2. 1937, s. 4. Dostupné online.
  11. Národní divadlo Záhřeb: Slavnostní opony (chorvatsky). www.hnk.hr [online]. [cit. 2017-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-20.
  12. Chorvatská pošta: známka Marija Ružička-Strozzi, 2000. www.posta.hr [online]. [cit. 2017-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-09.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.