Marie Krescencie ze Seilernu
Marie Krescencie hraběnka ze Seilernu a Aspangu (německy Crescence Gräfin von Seilern und Aspang, vysl. [kresans], někdy též maďarsky jako Seylern-Aspang Crescentia, 13. března 1799, Brno – 30. července 1875, Nagycenk) byla rakousko-uherská šlechtična z hraběcího rodu Seilern-Aspang. Jejím prvním manželem byl hrabě Károly Zichy a druhým významný maďarský politik István Széchenyi.
Krescencie ze Seilernu | |
---|---|
Narození | 13. května 1799 Brno |
Úmrtí | 30. července 1875 (ve věku 76 let) Kiscenk |
Choť | Karel Antonín Zichy (1819–1834) Štěpán Széchenyi (1836–1860) |
Děti | Rudolf Emilián Zichy Helena Pallaviciniová Béla Štěpán Széchenyi Otto Jiří Széchenyi |
Rodiče | Karel ze Seilernu a Aspangu a Maxmiliana z Wurmbrand-Stuppachu |
Příbuzní | Eleonóra Zichy[1] a Béla Maria Rudolf Graf Zichy de Zich et Vásonykeö[1] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Marie Krescencie se narodila jako Maria Crescentia Caroline Maximiliana hraběnka ze Seilernu a Aspangu, dcera hraběte Karla ze Seilernu a Aspangu (1756–1806) a jeho manželky Maxmiliany z Wurmbrand-Stuppachu (1770–1830).
3. srpna 1819 se provdala o 20 let staršího ovdovělého hraběte Karla Zichyho, se kterým měla sedm dětí.
V roce 1818 se seznámila s Istvánem Széchenyim a 2. srpna 1824 začal jejich hlubší vztah. Po smrti Karla Zichyho v roce 1834 se 4. února 1836 za Széchenyiho provdala a stala se tak Maďarkou.[2] V tomto manželství povila dceru, která však zemřela krátce po narození. Později se narodili dva synové, Béla a Otto Jiří.
Hraběnka Marie Krescencie Széchenyiová zemřela na zámku Széchenyi v Nagycenku (Großzinkendorf), poblíž Šoproně, kde byla pohřbena.[3]
Zajímavosti
O výstavbě Széchenyiho řetězového mostu v Budapešti se říká, že Marie Krescencie chtěla často navštěvovat Pešť suchou nohou, proto prý její manžel István Széchenyi začal plánovat stavbu mostu. Maďarský spisovatel Ferenc Herczeg o tom napsal hru A Híd („Most“).
3. března 1846 zasadila první platan na dnešním náměstí Svobody (Szabadság tér) v Pešti.[4]
Literatura
- Constantin von Wurzbach: Seilern, Crescentia Gräfin. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1877, S. 21 (digitalizováno).
- Denis Silagi: Der größte Ungar. Graf Stephan Széchenyi. Herold, Wien/München 1967.
- Andreas Oplatka: Graf Stephan Széchenyi. Der Mann, der Ungarn schuf. Zsolnay, Wien 2004, ISBN 3-552-05317-4.
- Sheila Patel: Adeliges Familienleben, weibliche Schreibpraxis. Die Tagebücher der Maria Esterházy-Galántha (1809–1861). Campus, Frankfurt am Main 2015, ISBN 978-3-593-50288-5.
- Lenke Nagy: Crescence. Gróf Széchényi Istvánné élete. Budapest 1942.
- Anna Kelp: Széchenyi és Crescence. Derzsery Kiadó, Adelaide 1985.
- Széchenyi választása. Széchenyi István és Seilern Crescence levelezése. Balassi, Budapest 2001, ISBN 963-506-405-5.
- Ferenc Velkey: Történelmi arcképcsarnok (gróf Széchenyi Istvánné Seilern Crescence). Új horizont, 2002.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crescence Seilern na německé Wikipedii.
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- Crescence: Széchenyi’s Inspiration and Strength. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine magyarnews.org
- Nagycenk - Széchenyi Schloss und Mausoleum, abgerufen am 12. Februar 2018.
- [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.