Marie Ernestina z Esterházy-Starhembergu

Marie Ernestina hraběnka z Esterházy-Starhembergu (německy Maria Ernestine, Gräfin von Esterházy Starhemberg; 7. června 1754 – 26. prosince 1813, Štýrský Hradec) byla rakouská šlechtična uherského původu, která v roce 1774 ve Vídni rozpoutala společenský skandál Esterházy-Starhemberg kvůli svému mimonaželskému vztahu.

Marie Ernestina Esterházyová ze Starhembergu
Portrét Marie Ernestiny hraběnky Esterházyové ze Starhembergu od Barbary Krafftové (Palais Dorotheum, Vídeň)
Narození7. června 1754
Úmrtí26. prosince 1813 (ve věku 59 let)
Štýrský Hradec
ChoťFrantišek Esterházy (1746-1811)
RodičeOtto Gundakar ze Starhembergu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Marie Ernestina z Esterházy-Starhembergu se narodila v roce 1754 jako dcera hraběte Gundackera ze Starhembergu a jeho manželky, hraběnky Marie Aloisie Rosy Breunner z Asparnu. Johann Schwerdling v historii rodu Starhembergů píše, že Marie Ernestina měla vynikající vzdělání.

Dekretem Marie Terezie se 16letá Marie Ernestina 21. listopadu 1770 směla provdat za císařovnina oblíbence, hraběte Františka Esterházyho z Galanty (1746–1811). Kvůli rozdílnostem povah se však pár brzy rozešel a v roce 1773 manželské problémy eskalovaly.

Hrabě Karel z Zinzendorfu ve svém deníku z roku 1785 uvádí, že hrabě František nemohl manželství konzumovat, protože trpěl syfilidou a Marie Ernestina byla údajně v jeho nepřítomnosti týrána rodinou.

Na konci roku 1773 se Marie Ernestina seznámila s Ferdinandem Ludwigem von Schulenburg-Oeynhausen a brzy nato otěhotněla. V červnu 1774 se milenci pokusili o útěk z Vídně přes Arlberg do Švýcar, byli však zadrženi v Kostnici a Marie Ernerstina byla internována v klášteře. Odtud se jí podařilo uprchnout a následně v rakouském Waldshutu v hostinci přímo na Rýně 30. prosince 1774 porodila dítě, které zde zanechali. Dítě bylo na příkaz císařovny umístěno do sirotčince ve Švábsku.[1]

Schulenburg byl zatčen v Curychu. Rakouskému velvyslanci v Curychu, baronovi von Bartenstein, se podařilo dosáhnout vydání Schulenburga pro převezení do Vídně. O této události se ve své novele zmiňuje spisovatel Alfons von Czibulka. Ve Vídni byl hrabě postaven před mravnostní komisi a odsouzen. Před trestem smrti jej zachránil František Esterházy, který pro něho získal milost u Marie Terezie. Cítil totiž povinnost poděkovat Schulenburgovi za to, že ho osvobodil od jeho krásné, leč zlomyslné manželky. Schulenburg byl poté vyhoštěn z Vídně.

Marie Ernestina žila v nuzných poměrech ve mlýně v Le Locle v pruském Neuchâtelu až do smrti Marie Terezie. Poté jí nový císař Josef II. dovolil usadit se v Solothurnu pod cizím jménem. Pobírala penzi 2000 zlatých ročně, kterou financoval především její manžel František Esterházy.

V roce 1789 podal zprávu o setkání s hraběnkou švýcarský kněz a filosof Johann Kaspar Lavater. V 90. letech 18. století se Marie Ernestina se svým manželem usmířila. Hrabě František Esterházy zemřel ve Vídni roku 1811 na mozkovou mrtvici.

Marie Ernestina Esterházyová ze Starhembergu zemřela ve Štýrském Hradci v roce 1813.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Ernestine Esterházy Starhemberg na německé Wikipedii.

  1. Wien von Maria Theresia bis zur Franzosenzeit: aus den Tagebüchern des Grafen Karl von Zinzendorf, Hans Wagner, Wiener Bibliophilen Gesellschaft, 1972

Literatura
  • Matthias Claudius: Der Deutsche, sonst, Wandsbecker Bote, Band 5, Januar 1775, Olms, 1978.
  • Karl von Zinzendorf: Tagebücher, Jahrgang 1785.
  • Johann Schwerdling. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  • Louise Mühlbach: Kaiser Joseph, der Zweite und sein Hof. Dritter Band, Otto Franke, Berlin 1860.
  • Alfred Ritter von Arneth: Entführung der Gräfin Esterhazy, in: Maria Theresias letzte Regierungszeit, Wien 1879, S. 402ff.
  • Alfred Michiels: Geheime Geschichte der Oesterreichischen Regierung seit Ferdinand II bis auf unsere Zeit, Opez, Gotha 1886, S. 297.
  • Josef Schrank: Die Prostitution in Wien in historischer, administrativer und hygienischer Beziehung, im Selbstverlag, Wien 1886, Band 1, S. 169.
  • Rudolf Pestalozzi: Lavaters Fremdenbücher, Beer, Zürich 1950, S. 120.
  • Alfons von Czibulka: Der Tanz ums Leben, Bertelsmann, 1958, S. 156.
  • Hermann Mostar Weltgeschichte höchst privat: ein Buch von Liebe, Klatsch und sonstigen Menschlichkeiten, Goverts, Stuttgart 1962, S. 162.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.