Marek Čulen

Pocházel z chudé rolnické rodiny. Před první světovou válkou dvakrát dlouhodobě pobýval za prací v USA. Odjel tam roku 1906 a v Chicagu se angažoval v dělnických spolcích.[1]

V lednu 1921 patřil mezi hlavní aktéry sjezdu sociálně demokratické levice v Ľubochni a Ružomberoku, kde krystalizovala budoucí komunistická strana na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Na ustavujícím sjezdu KSČ pak byl zvolen náhradníkem ÚV KSČ. V letech 1922–1923 byl krajským tajemníkem strany v Bratislavě. Pak z této funkce odešel a byl obvodním důvěrníkem v rodném Brodském. Téhož roku po vzniku takzvané Rolnické internacionály se stal hlavním organizátorem komunistů mezi malorolníky. Během frakčních sporů v 1. polovině 20. let uvnitř KSČ představoval levicové křídlo, které roku 1924 kritizovalo coby centristickou politiku funkcionářů jako byl Bohumír Šmeral.[3][4]

V parlamentních volbách v roce 1925 se stal poslancem Národního shromáždění.[5] V roce 1929 ale v souvislosti s frakčním bojem uvnitř KSČ (nástup skupiny mladých, radikálních komunistů, takzvaní Karlínští kluci, kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda) ze strany odešel (byl vyloučen) a v červnu 1929 se stal členem nového poslaneckého klubu nazvaného Komunistická strana Československa (leninovci).[6][7][4] Profesí byl podle údajů z roku 1925 malorolníkem v Brodském.[8]

Již roku 1932 se do komunistické strany vrátil a byl navrácen i na post předsedy Svazu malorolníků a domkářů. Během druhé světové války působil v zahraničním byru KSČ v Moskvě (KSČ ho do sovětského exilu vyslala roku 1939, byl členem předsednictva Všeslovanského výboru[1]). V září 1944 přiletěl na Slovensko, kde se zapojil do akcí domácího odboje v rámci Slovenského národního povstání.[9][4]

Po osvobození byl v březnu 1945 kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V letech 1950–1955 byl členem předsednictva ÚV KSS. IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Roku 1955 a 1957 získal Řád republiky.[10] Zastával i četné další funkce. V únoru 1948 se stal předsedou Jednotného zväzu slovenských roľníkov. Funkci si podržel do roku 1952.[10] V letech 1951–1953 zasedal v slovenském Sboru pověřenců jako pověřenec zemědělství.[4][11]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[12] V letech 1945–1946 byl i poslancem československého Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946–1948 Ústavodárného Národního shromáždění. V letech 1948–1957 zasedal v Národním shromáždění. Po jeho smrti jej v poslaneckém křesle nahradil Michal Chudík.[5][13]

K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Brodské.[14] Zemřel v prosinci 1957 po těžké a dlouhé nemoci.[1]