Marcelle Meyerová

Marcelle Meyerová (22. května 1897 Lille – 17. listopadu 1958 Paříž) byla francouzská klasická pianistka.

Marcelle Meyerová
Narození22. května 1897
Lille
Úmrtí17. listopadu 1958 (ve věku 61 let)
15. obvod
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povoláníklavíristka
PříbuzníLéopold Survage (sestřin manžel)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
J.-E. Blanche: Marcelle Meyerová s Cocteauem a členy Pařížské šestky, 1922

Již v pěti letech Marcellu začala učit hrát na klavíru její sestra Germaine. V roce 1911 byla Marcelle Meyerová přijata na pařížskou konzervatoř, studovala u Alfreda Cortota a Marguerite Longové a ve věku 16 let získala první cenu za interpretaci klavírního koncertu Camilla Saint-Saënse. Ve studiu pokračovala u Ricarda Viñese, který ji seznámil s Mauricem Ravelem. U příležitosti světové premiéry Satieho skladby Parade potkala Debussyho, který jí vysvětlil, jak hrát jeho Préludes. S Francisem Poulencem provedla světovou premiéru jeho klavírní sonáty pro čtyři ruce. Počátkem dvacátých let účinkovala v mnoha dalších světových premiérách, včetně děl Stravinského, Daria Milhauda, Arthura Honeggera, Rolanda-Manuela a Igora Markeviče a koncertovala v různých evropských zemích. Uváděla také francouzské klavecinisty, jako Françoise Couperina a Jeana-Philippa Rameaua, jejichž díla kontrastovala se skladbami Johanna Sebastiana Bacha a Domenica Scarlattiho. Uváděla však i skladatele klasicismu, například roku 1956 nahrála Beethovenův Pátý klavírní koncert.

V roce 1922 vytvořil malíř Jacques-Émile Blanche skupinový portrét s ní, Jeanem Cocteauem a pěti členy Pařížské šestky. V meziválečném období byla Meyerová považována za múzu pařížské avantgardy.[1] Mezi její obdivovatele patří hudební kritik André Tubeuf či klavírista Alexandre Tharaud, který stejně jako ona nahrál na klavír díla Jeana-Philippa Rameaua.

Marcelle Meyerová zemřela v roce 1958 v pařížském bytě své sestry, když se na pozvání dirigenta Dimitrije Mitropoulose připravovala na americké turné. První manželství uzavřela s hercem Pierrem Bertinem, se kterým měla dceru. Další dcera pochází z druhého manželství s italským právníkem Carlem Di Vietem.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelle Meyer na německé Wikipedii.

  1. KölnKlavier: Manuskripte W. Lempfrid.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.