Makak munzala

Makak munzala se vyskytuje v oblasti Arunáčalpradéš na severovýchodě Indie, může žít ještě v Tibetu a Bhútánu, v roce 2012 však ještě výskyt na těchto územích nebyl potvrzen. Přirozenou hranici tvoří řeka Brahmaputra, jež zamezuje křížení s příbuznými druhy. K životu dává makak munzala přednost lesům v nadmořské výšce 2000–3500 m n. m.[2] Den tráví na zemi i na stromech, na zem slézá v případě hledání potravy.[3]

Makak munzala měří průměrně 82,4 cm, hmotnost se odhaduje na 15 kg, přičemž tyto údaje jsou pouze orientační, vytvořené měřením jednoho samce lapeného do pasti.[3] Očekává se, že samice budou menší, samci mají navíc mohutnější lebku a větší špičáky; u těchto makaků je vyvinut pohlavní dimorfismus. Srst je dlouhá a hustá, má tmavohnědé zbarvení, které bývá světlejší na končetinách a horní části těla. Na žlutém čele tvoří typický vír.[3] Makakové munzala jsou býložraví, potravu tvoří především listy, někdy však mohou vybírat z bahna drobné bezobratlé. V létě tráví hledáním potravy 29–51 % času, v zimě i více. Skupinu tvoří 5–60 opic složených z vedoucího samce, samic, dospívajících a mláďat. Jde o společenská zvířata s vyvinutým společenským žebříčkem. Období rozmnožování makaka munzaly není známá, zhruba po 150–190 dnech gravidity se samici narodí jedno mládě. Také délka života těchto opic není detailně známá, očekává se, že se dožívají 20–30 let ve volné přírodě, v zajetí 30–40 let.[3]

Makak munzala je dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) ohroženým druhem.[4] Nebezpečí představuje především zabíjení těchto opic místními farmáři, protože někdy ničí úrodu nebo pro maso. Ničení přirozeného prostředí není zatím v oblastech výskytu této opice příliš rozvinuto.[4]

Vzhledem k tomu, že byl druh popsán teprve nedávno, nebyl zařazen do seznamu zvířat chráněných indickým zákonem o ochraně divokých zvířat z roku 1972, je již ale uveden v druhém dodatku Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES).[4] Není známo, zda se opice vyskytuje v některých chráněných oblastech, možný je nepotvrzený výskyt v Národním parku Mouling.[4]