Makak formozský

Makak formozský se vyskytuje v severovýchodním a jihozápadním Tchaj-wanu. Obývají především hornatý terén se smíšenými nebo bambusovými lesy, případně ho lze najít i na pobřeží, díky zásahům člověka do krajiny je zde však jeho populace omezená. Druh byl také introdukován na některé ostrůvky v Japonsku, kde se kříží s místními populacemi makaka červenolícího (M. fuscata). Žije ve výškách od 100–3600 m n. m.[3]

Makak formozský měří 36–45 cm, hmotnost se odhaduje na 5–18 kg, ocas je středně dlouhý a měří 26–46 cm. Srst má tmavošedé až hnědé zbarvení. Pohybuje se chůzí po všech čtyřech končetinách. Makakové formozští se živí různorodou potravou, například listy, ale také hmyzem nebo drobnými obratlovci, někdy také vnikají do polí, kde kradou plodiny, jako jsou batáty. Potravu si mohou ukládat do lícních toreb v tlamě a sežrat ji později. Skupinu tvoří zhruba 45 jedinců, ale vzhledem k úbytku populace bývají menší, území různých tlup se mohou překrývat. Makakové se mezi sebou dorozumívají škálou různých gest a zvuků. Například pozice s otevřenýma očima a vyceněnými zuby je znakem agrese, strach naznačují ohrnuté rty a zatnuté zuby. Rozmnožování probíhá od listopadu do ledna, přičemž samice na připravenost k páření upozorňuje zduřelými sedacími mozoly. Po 165 dnech gravidity se samici narodí jediné mládě vážící zhruba 400 g, jenž se stane nezávislým na matce asi po dvou letech věku, ale jsou známy i případy zachování celoživotních vztahů se svou matkou. V případě, že jde o samce, po dosažení 5 let opouští tlupu. Makakové formozští se mohou dožít až 30 let v zajetí, délka života ve volné přírodě je pravděpodobně kratší. Mezi přirozeného nepřítele tohoto druhu mimo člověka patří levhart obláčkový (Neofelis nebulosa).[3][4][5]

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody byl makak formozský ještě v roce 2000 brán jako zranitelný, od roku 2008 však patří mezi málo dotčené druhy, především kvůli tomu, že je jeho populace stabilní, někde dokonce vzrůstající a rozsah druhu se odhaduje na 20 000 km². Taktéž ochranná opatření úspěšně probíhají, druh je zapsán například na seznam CITES II a vyskytuje se v množství národních parků a chráněných oblastí. Jediné možné nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí následkem zemědělství v nižších polohách, někde také lov.[6]