Makak chocholatý

Makak chocholatý se vyskytuje pouze na ostrově Sulawesi (Celebes), konkrétně v jeho severovýchodní části a přilehlých ostrovech Pulau Manadotua a Pulau Talise.[2] K životu dávají přednost lesům ve výškách od 700 do 1100 m n. m. s dostatkem ovoce. Někdy se také vyskytují v zemědělských oblastech, kde vnikají do polí a způsobují zde škody.[3]

Samci makaků chocholatých měří 52–57 cm a jejich hmotnost se odhaduje na 9,9 kg, samice jsou menší.[3] Ocas je téměř neznatelný. Srst je po celém těle i na tvářích černá, na hlavě tvoří typický chochol, který tomuto makakovi vynesl jméno. U tohoto primáta jsou vyvinuty zřetelné sedací mozoly, které mají růžové zbarvení. Živí se rozmanitou potravou, například ovocem, hmyzem, kraby aj., potravu si někdy ukládají do lícních toreb. Skupinu dříve tvořilo okolo 100 opic, avšak jejich ohroženost v současnosti způsobila i zmenšení skupin, které se denně rozdělují do tlup o 10–25 jedinců. Čas obvykle tyto opice tráví na zemi. Makakové chocholatí dosahují pohlavní dospělosti okolo 4. až 6. roku věku. Rozmnožovat se mohou po celý rok, samice připravenost k páření ukazuje oteklými růžovými sedacími mozoly. Po 5 a půl měsíci gravidity se jí narodí jedno mládě. Makakové chocholatí se dožívají kolem 25 let.[3][4]

Dle IUCN je makak chocholatý kriticky ohroženým druhem s výrazným poklesem původních populací, nebezpečí představuje především lov pro maso, méně i do obchodu se zvířaty, ale také ztráta přirozeného prostředí způsobená ústupem původních lesů zemědělství a těžbě a lesními požáry. Hustota osídlení makaka chocholatého na celém areálu výskytu na Sulawesi odhaduje na cirka 3 opice na km², nejvživotaschopnější populace stále přežívá v rezervaci Tangkoko. Introdukovaná populace žije na ostrově Bacan na Molukách a koncem 90. let pravděpodobně zahrnovala nejméně 100 000 jedinců, Mezinárodní svaz ochrany přírody ji ale jako nepůvodní nebere v potaz.[2]

Makakové spadají pod II. přílohu CITES. Macaca Nigra Project, jenž vznikl v roce 2006, se soustředí na výzkum chování těchto opic a jejich ochranu.

Dříve bylo rozlišováno několik poddruhů, které však byly osamostatněny na jednotlivé druhy. Šlo o makaka šedoramenného (Macaca ochreata), makaka Heckova (Macaca hecki), makaka tmavého (Macaca maura), makaka tonkeánského (Macaca tonkeana) a makaka gorontolského (Macaca nigrescens).

• Cercopithecus niger
• Cynopithecus nigra
• Macaca malayanus (Desmoulins, 1824)
• Macaca lembicus (Miller, 1931)