Vladimir Vladimirovič Majakovskij

Vladimir Vladimirovič Majakovskij (rusky Владимир Владимирович Маяковский,[1] 19. července 189314. dubna 1930) byl ruský prozaik, básník a dramatik.[2] Stal se zakladatelem ruského futurismu, který ovlivnil celou sovětskou literaturu. Psal také filmové scénáře a dětskou literaturu.

Vladimir Vladimirovič Majakovskij
Rodné jménoВлади́мир Влади́мирович Маяко́вский
Narození19. července 1893
Bagdati
Úmrtí14. dubna 1930 (ve věku 36 let)
Moskva
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníautor plakátů, básník, herec, dramatik, spisovatel, umělec, malíř, novinář, divadelní herec, filmový herec, režisér, divadelní režisér, tiskař, filmový režisér a výtvarník
Alma materMoskevská státní univerzita umění a průmyslu S. G. Stroganova
Moskevská škola malířství, sochařství a architektury
Škola č. 91 (Moskva)
Žánrverš, epická poezie, agitprop a divadelní hra
OceněníCena leninského komsomolu
Politická příslušnostRuská sociálně demokratická dělnická strana
Partner(ka)Lilja Briková
Veronika Polonskaya
Elli Jones
Tatiana Yacovleff
Natalya Bryukhanenko
DětiHelen Patricia Thompson
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Palác Diamant v Lazarské ulici, místo pobytu Majakovského v Praze
Vladimir Vladimirovič Majakovskij (1915)

Narodil se v Bagdati[3] v Gruzii v rodině polesného rusko-kozáckého původu. Jeho matka byla ukrajinského původu. Přestože vyrůstal v gruzínsky mluvícím prostředí, jeho rodným jazykem byla ruština.

Politicky se angažoval již od roku 1908, kdy četl marxistickou literaturu (několikrát byl zatčen za angažování se ve prospěch komunismu). Od roku 1911 studoval na moskevském učilišti malířství, architekturu a sochařství. Roku 1914 byl vyloučen. Poprvé publikoval v roce 1912 ve futuristickém almanachu Políček obecnému vkusu (Пощёчина общественному вкусу), jeho první větší báseň Oblak v kalhotách pochází z roku 1915.

V letech 19151917 pracoval jako kreslič v Petrohradu. Po vypuknutí VŘSR se přihlásil ke komunismu a psal především propagační poezii. V občanské válce pracoval ve státní zpravodajské agentuře ROSTA (РОСТА, Ruská telegrafní agentura).

Roku 1923 založil časopis LEF, který také později řídil. Ve dvacátých letech jako přední sovětský básník mohl cestovat, navštívil Lotyšsko, Velkou Británii, Německo, Spojené státy, Kubu, Československo, psal tendenční a milostnou poezii a satiry, zaměřené proti šosáctví a byrokracii. V roce 1930 spáchal sebevraždu.[4]

Dílo

Jeho rané dílo spadá do futurismu, jeho pozdější dílo je silně ovlivněné marxismem, socialistickou ideologií a socialistickým realismem, také se snažil oba postupy spojit v takzvaný комфут, tj. komunistický futurismus. Byl nejvýznamnějším oficiálním spisovatelem v tehdejším SSSR. Většina jeho básní je proto silně tendenční, což jim může v očích některých čtenářů ubírat na literární hodnotě.

Majakovskij zpravidla používal bohatě rýmovaný tónický verš většinou o třech iktech, typický pro ruskou lidovou poezii, v umělecké tvorbě ale neobvyklý. Používal také zvláštní „schůdkovité“ psaní veršů, v němž je každý přízvukový a zároveň významový celek ve verši psán na samostatný řádek, ovšem v tomto řádku má takovou polohu, jakou by měl v případě, kdyby byl psán v jediném verši. Verše tak působí dojmem jakýchsi schodů. Tento způsob zápisu veršů byl často napodobován jeho epigony (v české literatuře např. některé básně Josefa Kainara).

Pro jeho tvorbu jsou typické dlouhé řetězce rozvíjejících se metafor a přirovnání, dlouhé často několik veršů a zakončené pointou. Řada z těchto veršů v sovětské literatuře a literatuře socialistického realismu obecně přešla do klišé. Jeho tvorba obsahuje především milostnou poezii a poezii věnovanou politickým tématům. Typickým básnickým útvarem je lyrickoepická poema, psal ale i čistě lyrické básně.

Překlady

Celé dílo Majakovského bylo do češtiny přebásněno Jiřím Tauferem, tento jazykově velmi obtížný překlad je pokládán za mimořádně zdařilý[zdroj?], u některých básní jsou ale k dispozici i jiné překlady (např. Bohumila Mathesia). V roce 2021 vyšly v novém překladu Jany Kitzlerové a Vojtěcha Franka Majakovského poemy (Poemy Svazek I, Academia).

Poemy

  • Oblak v kalhotách
  • Flétna páteř
  • 150 000 000
  • Vladimír Iljič Lenin
  • Správná věc
  • O tom
  • Vojna a svět
  • Prosté jako bručení
  • Člověk
  • Miluji
  • Pro hlas[4]
  • Misteria Buffa

Sbírky (z období činnosti v Rostě)

  • Majakovskij se vysmívá
  • Majakovská galerie

Drama

  • Štěnice
  • Horká lázeň
  • Vladimír Majakovskij

Odkazy

Reference

  1. Биография Маяковского :: Litra.RU :: Лучшие биографии. www.litra.ru [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online.
  2. Маяковский Владимир Владимирович. www.hrono.ru [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online.
  3. Маяковский Владимир Владимирович. Полное собрание сочинений. az.lib.ru [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online.
  4. For the Voice [online]. 1923 [cit. 2013-09-29]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.