Mahamane Ousmane

Mahamane Ousmane (* 20. ledna 1950, Zinder, Francouzská Západní Afrika (dnešní Niger))[1] je nigerský politik. V roce 1993 se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Nigeru a čtvrtým prezidentem v pořadí od zisku nezávislosti.[2] Své funkce prezidenta byl zbaven během státního převratu v roce 1996. Neúspěšně kandidoval v dalších prezidentských volbách a v letech 1999 až 2009 působil jako předseda Národního shromáždění. Od dubna 2020 působí jako předseda politické strany Demokratická a republikánská obnova, která je největší opoziční stranou.[3]

Mahamane Ousmane
4. prezident Nigeru
Ve funkci:
16. dubna 1993  24. ledna 1996
Předseda vládyMahamadou Issoufou
Souley Abdoulaye
Hama Amadou
PředchůdceAli Saibou
NástupceIbrahim Baré Maïnassara
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická a sociální konvence (1991–2015)
Nigerien Movement for Democratic Renewal
Nigerská strana pro demokracii a socialismus

Narození20. ledna 1950 (72 let)
Zinder
Profesepolitik
CommonsMahamane Ousmane
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prezidentské volby v roce 1993

V prezidentských volbách v roce 1993 kandidoval Ousmane za stranu Demokratická a sociální konvence. První kolo prezidentských voleb se konalo 27. února 1993 a Ousmane se ziskem 26,55 % hlasů obsadil druhé místo za vedoucím kandidátem Národního hnutí pro rozvoj společnosti Mamadou Tandjou. Ovšem s podporou voličů dalších koaličních stran druhé kolo voleb konaných 27. března Ousmane se ziskem 54,42 % hlasů vyhrál.[4][5]

V úřadu prezidenta

V září roku 1994 vydal Ousmane dekret, kterým byly omezeny pravomoci předsedy vlády. Brzy po jeho vydání z funkce předsedy vlády rezignoval Mahamadou Issoufou a vystoupil se svou Nigerskou stranou pro demokracii a socialismus z vládní koalice Aliance sil změny. Vládní koalice tak ztratila parlamentní většinu. Přesto Ousmane jmenoval svého spojence Souleye Abdoulaye novým předsedou vlády. Parlament však brzy vyslovil jeho vládě nedůvěru. V důsledku toho byly na leden 1995 vypsány předčasné parlamentní volby. V nich zvítězila opozice složená z Národního hnutí pro rozvoj společnosti a Nigerské strany pro demokracii a socialismus. Novým předsedou vlády se stal Hama Amadou.[5]

Rivalita mezi prezidentem a předsedou vlády vyústila v zablokování vlády. Ousmane se od dubna 1995 odmítal účastnit zasedání Rady ministrů, ačkoliv to byla jeho ústavní povinnost. V červenci 1995 Amadou učinil personální změny na vedoucích pozicích státních společností a Ousmane se pokusil tento jeho krok zvrátit. Ve stejné době se Amadou pokusil převzít prezidentskou úlohu v Radě ministrů. Napětí dále eskalovalo a Ousmane dal veřejně najevo svůj úmysl rozpustit parlament a po uplynutí jednoho roku vyhlásit nové volby (ústava mu neumožňovala dřívější vyhlášení voleb).[5]

Dne 27. ledna 1996 se moci chopil vojenským pučem generál Ibrahim Baré Maïnassara.[6] Jako důvod k převratu uvedl politickou situaci v zemi.[5] Ousmane byl zatčen a po dobu pěti dní držen ve vojenských kasárnách. Poté byl, podobně jako Amadou a Issoufou, umístěn do 24. dubna do domácího vězení.[7]

Prezidentské volby 1996 a 1999

Během prezidentských voleb konaných 7. až 8. července 1996 získal Ousmane 19,75 % hlasů. Volby v té době vyhrál již v prvním kole se ziskem 52,22 % hlasů Ibrahim Baré Maïnassara.[4] Následující den po volbách byl Ousmane opět poslán do domácího vězení a propuštěn byl po dvou týdnech.[7] Po prodemokratických demonstracích 11. ledna 1997 byl Ousmane spolu s Tandjou a Issoufouem opět uvězněn a propuštěn byl 23. ledna.

V prezidentských volbách konaných v roce 1999 obsadil Ousmane v prvním kole se ziskem 22,51 % hlasů třetí místo a do druhého kola voleb nepostoupil.[4] Během parlamentních voleb konaných v listopadu 1999 zvítězila koalice Národního hnutí pro rozvoj společnosti a Demokratické a sociální konvence.[4][8] Ousmane byl zvolen do národního shromáždění za volební obvod Zinder[9] a 29. prosince 1999 byl zvolen předsedou Národního shromáždění.[1]

Kariéra po roce 2000

Na pátém mimořádném kongresu strany 18. září 2004 byl Ousmane opět vybrán za stranického kandidáta do prezidentských voleb konaných v listopadu 2004. V nich získal 17,4 % hlasů.[4] Po parlamentních volbách konaných v prosinci 2004 obhájil pozici předsedy Národního shromáždění.[3]

Poté, co se Tandja snažil vyhlásit ústavní referendum, které by mu umožnilo pokračovat ve funkci prezidenta, opustila Demokratická a sociální konvence v červnu 2009 vládní koalici. Ousmane prohlásil, že jeho strana chce respektovat ústavu a že Tandja musí respektovat rozhodnutí ústavního soudu, který konání referenda zamítl. S prohlubujícím se nepřátelstvím mezi bývalými koaličními partnery, vydaly úřady na podzim 2009 na Ousmaneho zatykač. Zatykač byl ve stejné době vydán i na Amadoua a Issoufoua. Po jednáních s Evropskou unií předseda vlády Ali Badjo Gamatié oznámil, že platnost zatykačů byla pozastavena, aby byl usnadněn dialog s opozicí. Ousmane tento krok uvítal jako vstřícný, ale požadoval propuštění osob, které byly podle jeho mínění politickými vězni. O dva týdny později však byly zatykače obnoveny, čímž se zmenšila naděje na další dialog znepřátelených stran. Ousmane i další vůdci opozice byli nigerskou vládou varování, že pokud se vrátí do Nigeru budou zatčeni.[10] Tadja byl sesazen vojenským pučem dne 18. února 2010. Státní převrat umožnil Ousmanemu návrat do Nigeru, do kterého se vrátil 24. března 2010.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mahamane Ousmane na anglické Wikipedii.

  1. Press release - No.179. archive.ipu.org [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  2. Background Notes Archive - Africa. web.archive.org [online]. 2006-02-03 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  3. Au regard de la liste des nouveaux députés. web.archive.org [online]. 2005-02-13 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  4. Elections in Niger. africanelections.tripod.com [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  5. Jibrin Ibrahim and Abdoulayi Niandou Souley, "The rise to power of an opposition party: the MNSD in Niger Republic", Unisa Press, Politeia, Vol. 15, No. 3, 1996
  6. FACEBOOK; TWITTER; OPTIONS, Show more sharing. Niger's First Democratically Elected President Is Ousted. Los Angeles Times [online]. 1996-01-28 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Niger: A major step backwards - Amnesty International. web.archive.org [online]. 2007-09-05 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  8. DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. Niger. 2001-2009.state.gov [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  9. LISTE DES DEPUTES ET LEURS SUPPLEANTS PAR CIRCONSCRIPTIONS ELECTORALES. web.archive.org [online]. 2004-07-18 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online.
  10. Niger vows to arrest dissidents. news.bbc.co.uk. 2009-12-24. Dostupné online [cit. 2021-05-24]. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.