Magdeburské polokoule

Magdeburské polokoule jsou kovové hemisféry umožňující provádění experimentů s tlakem vzduchu.

Magdeburské polokoule (1 – lana, 2 – dřevěné tyče, 3 – těsnění (terpentýnovým olejem napuštěná kůže)
4 – vývod s kohoutem pro vyčerpání, 5 – kruh pro upevnění lana)

Německý fyzik Otto von Guericke navrhl a vyrobil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru asi 50 cm,[1][2][3][4] k demonstraci mechanické vývěvy, kterou vynalezl.

Pokus poprvé předvedl 8. května 1654.[5][6] Šlo o dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země.[7] Pokus se uskutečnil před Říšským sněmem v Regensburgu, přítomen byl i císař Ferdinand III.[8] Zabroušené polokoule byly stlačeny a utěsněny koženým pásem namočeným ve vosku a terpentýnu. Vzduch byl pomocí vývěvy ze vzniklé dutiny odčerpán. Pak nechal Guericke zapřáhnout ke každé polokouli 15 koní a předváděl, že ani tato síla není schopna polokoule od sebe odtrhnout. Poté, co nechal do dutiny pomocí kohoutu v jedné z polokoulí opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.

V roce 1656 Guericke, starosta Magdeburgu, předvedl tento pokus i ve svém rodném městě, tentokrát se čtyřmi páry koní na každé straně a polokoulemi o průměru 42 centimetrů. Experiment byl opakován v Berlíně v roce 1663 za účasti Fridricha Viléma I., zde se jej účastnilo 24 koní.

Tyto pokusy prokázaly, že obě polokoule nebyly k sobě pevně připoutány vzduchoprázdnem, ale že je držel u sebe tlak okolního vzduchu. Vyvráceno tak bylo Aristotelovo tvrzení, že příroda nesnáší prázdnotu (horror vacui), které bylo dogmatem. Ačkoliv možnost existence vakua – prázdného prostoru – byla zdánlivě mnohokrát vyvrácena v různých filosofických traktátech a scholastických disputacích, Guerickovy pokusy otevřely vědcům oči a umožnily zavrhnout Aristotelovy představy o prostoru a povšimnout si antické atomistické koncepce, ve které byla prázdnota přímo vyžadována pro pohyb hmotných atomů.

Jednu ze sad původních polokoulí vystavuje Deutsches Museum v Mnichově.

Originální Magdeburské polokoule a vývěva v Deutsches Museum v Mnichově

Odkazy

Reference

  1. HABLANIAN, M. H.; HEMEON, C. H. Comments about Magdeburg hemispheres reenactment [online]. American Vacuum Society, 2003 [cit. 2018-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-03. (anglicky)
  2. NAVE, C.R. Original Magdeburg Hemispheres [online]. Dept. of Physics and Astronomy, Georgia State Univ., 2000. Dostupné online. (anglicky)
  3. Magdeburg hemispheres [online]. Institute and Museum of the History of Science, Florence, Italy, 2006. Dostupné online. (anglicky)
  4. HALL, Edwin H.; BERGEN, JOSEPH Y. A Textbook of Physics, 3rd Ed.. New York: Henry Holt & Co., 1903. Dostupné online. S. 52. (anglicky)
  5. MALEUVRE, Didier. The Horizon: A History of Our Infinite Longing. [s.l.]: University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94711-5. S. 181. (anglicky) Extract of page 181
  6. WALLACE, David C. Twenty-Two Turbulent Years 1639 - 1661. [s.l.]: Fast-Print Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-78035-660-0. S. 156. (anglicky) Extract of page 156
  7. MALEUVRE, Didier. The Horizon: A History of Our Infinite Longing. [s.l.]: University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94711-5. S. 181. (anglicky) Strana 181 na Google Books
  8. Encyclopædia Britannica, 11th Edition. Guericke, Otto von. [s.l.]: The Encyclopædia Britannica Co., 1910. Dostupné online. S. 670. (anglicky)

Externí odkazy

Rytina znázorňující průběh Guerickova experimentu (autor Caspar Schott)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.