Madlenka

Své jméno údajně získaly podle Madeleine Paulmierové, služebné polského krále a lotrinského vévody Stanislava I. Leszczyńského. Ta je upekla pro jeho zetě, francouzského krále Ludvíka XV., jemuž zachutnaly natolik, že jim začal říkat madlenky. Podle jiné legendy byla jejich vynálezkyní jistá lotrinská dívka jménem Madelaine, která tyto zákusky z piškotového těsta nabízela účastníkům svatojakubské pouti směřujícím do Santiaga de Compostela. To by vysvětlovalo jejich tvar, neboť mušle je symbolem svatojakubské pouti.

Od konce 19. století až do období těsně před začátkem druhé světové války se madlenky prodávaly na vlakovém nádraží v lotrinském městě Commency. Prodejci donesli velké proutěné koše plné madlenek a jeden přes druhého vykřikovali jména továren, jejichž výrobky nabízeli ke koupi. Tento svérázný a hlučný způsob prodeje se stal vyhledávanou místní atrakcí a přispěl tak k růstu popularity madlenek.

V díle Hledání ztraceného času spisovatele Marcela Prousta se objevuje známá příhoda s madlenkou, která slouží k ilustraci rozdílu mezi úmyslným vzpomínáním a vzpomínáním mimovolním. Proust chápe úmyslné vzpomínání jako akt rozumu, to je, vzpomínky jsou vyvolávány úmyslnou snahou vzpomenout si na události, lidi nebo místa. Proustův protagonista si pak stěžuje, že takové vzpomínky jsou nevyhnutelně nekompletní a nenesou v sobě esenci minulosti. Nejznámějším příkladem mimovolního vzpomínání je příhoda s madlenkou, která se vyskytuje v prvním a posledním díle Hledání ztraceného času – ve Světě Swannových, respektive v Čase znovu nalezeném. V této epizodě si protagonista díky konzumaci madlenky namočené v čaji mimovolně rozvzpomene na momenty z dětství, které se mu na rozdíl od úmyslného vzpomínání jeví jako velmi živé a intenzivní.

• Francouzská kuchyně
• Piškot
• Tarta de Santiago