Machanajim

Leží v nadmořské výšce 270 metrů v Chulském údolí v Horní Galileji, nedaleko horního toku řeky Jordán a cca 10 kilometrů severně od břehů Galilejského jezera.

Vesnice se nachází cca 22 kilometrů severně od Tiberiasu, cca 125 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 57 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Je situována v zemědělsky intenzivně využívaném pásu. Machanajim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je takřka zcela židovské. Výjimkou je město Tuba-Zangarija cca 3 kilometry jihovýchodním směrem, které obývají izraelští Arabové, respektive potomci Beduínů.

Machanajim je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 90, která spojuje Metulu a Tiberias, a dálnice číslo 91, jež z ní odbočuje poblíž vesnice k východu, do prostoru Golanských výšin. Jižně od vesnice leží Letiště Ben Ja'akov využívané pro vnitrostátní lety.

Machanajim byl založen v roce 1939.[2] Už v roce 1892 zakoupili Židé během první aliji v této lokalitě pozemky. Na nich se roku 1898 usadila skupina Židů z organizace Chovevej Cijon původem z města Tarnów v Polsku a založila zde soukromě hospodařící zemědělskou vesnici typu mošava nazvanou אהבת ציון – Ahavat Cijon (doslova "Láska k Sionu"). Osadníci ale trpěli nedostatkem kapitálu, zkušeností. Jewish Colonization Association se pokoušela osadu pozvednout změnou ekonomické orientace (pěstování tabáku), ale tento pokus také nebyl úspěšný. V roce 1912 byla Ahavat Cijon opuštěna.[3][4]

Podruhé se o ustavení trvalého osídlení na tomto místě pokoušeli Židé v roce 1917, kdy zde vznikl z iniciativy skupiny Tel Tverski (טל-טברסקי) z organizace Poalej Cijon mošav. Ten se zde udržel 13 let, ale pak byl také z ekonomických a sociálních důvodů opuštěn.[3]

Koncem 30. let 20. století se Jewish Colonization Association obávala, že nevyužité pozemky v této lokalitě budou osídleny arabskými Beduíny a proto se rozhodla zde opět založit trvalou židovskou osadu. Dalším důvodem pro založení vesnice bylo vydání takzvané Bílé knihy, kterou britská mandátní správa omezovala židovské přistěhovalectví a ustupovala od cíle budování židovského národní domova. Roku 1939 zde proto vznikl kibuc Machanajim.[3]

Jméno kibucu Machanajim je odvozeno z biblického citátu, který obsahuje Kniha Genesis 32,3 – "Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží,“ a to místo pojmenoval Machanajim"[5]

Během války za nezávislost v roce 1948 čelila obec četným bojům, které probíhaly v prostoru Horní Galileje.[3] V červenci 1948 tudy Syřané směřovali svůj hlavní útok, při kterém se jim podařilo zničit nedalekou vesnici Mišmar ha-Jarden (nezaměňovat se stejnojmenným současným mošavem, který stojí o pár kilometrů dál). Jedno z křídel útoku vedlo přímo na kibuc Machanajim a sestávalo z osmi tanků, jejichž cílem bylo odříznout Mišmar ha-Jarden zezadu. Machanajim Syřané nakonec nedobyli, ale Mišmar ha-Jarden byl zničen a po válce již nebyl obnoven.[6]

20. července 1949 byla v polním stanu postaveném poblíž kibucu Machanajim podepsána dohoda o příměří mezi Izraelem a Sýrií, čímž oficiálně skončila válka za nezávislost.[7][8]

Roku 1949 měl kibuc už 154 obyvatel a rozkládal se na ploše 2447 dunamů (2,447 kilometrů čtverečních).[9] Roku 1952 sem dorazila navíc další skupina osadníků.[3]

Místní ekonomika je založena na zemědělství (zejména rostlinná výroba - avokádo, citrusy, hrušky, broskve, zelenina a květiny) a na průmyslu. Přímo v obci sídlí dvě větší firmy zabývající se energetikou a strojírenstvím. Rozvíjí se turistický ruch. Kibuc nabízí turistické ubytování.[3][4]

V Machanajim fungují zařízení předškolní péče. Základní a vyšší školství jsou k dispozici v okolních větších obcích. V kibucu je zubní ordinace, obchod, sportovní areály, veřejná knihovna, poštovní úřad a společenská jídelna.[4]

Obyvatelstvo Machanajim je většinově sekulární.[4] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Machanajim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 620 lidí. Během roku 2014 populace vzrostla o 8,2 %.[1]