MS-DOS

Počátky operačního systému MS-DOS se datují k 12. srpnu 1981. Společnost IBM spolu se společností Intel dokončovaly na počátku 80. let počítač pro širokou veřejnost s názvem IBM PC 5150. Společnost se však potýkala s problémem při tvorbě operačního systému TopView. Projekt se začal opožďovat. Proto se IBM rozhodla zkusit kromě TopView ještě něco jiného, pro případ, že by TopView nebyl v době uvedení počítače hotov.

Firma Microsoft mezitím koupila za pouhých 75 000 dolarů od firmy Seattle Computer Products (SCP) systém QDOS (Quick and Dirty Operating System – rychlý a „špinavý“ operační systém) neboli 86-DOS, vytvořený v roce 1980[1] a založený na operačním systému pro CP/M od Garyho Kildalla. Zakoupený systém byl přejmenován na MS-DOS a vydán pod stejným číslem verze 1.10. Zároveň byl licencován firmě IBM, která ho pro IBM PC 5150 dodávala jako jeden ze tří dostupných systémů[2] pod názvem IBM PC DOS.[1]

Příkazový řádek MS-DOS

Typická podoba správce souborů v MS-DOS, zde český M602

Cena PC 5150 byla v přepočtu asi sto tisíc korun. Počítač obsahoval procesor Intel 8086 o taktu 4,77 MHz, paměť 64 kB RAM, černobílý monitor, klávesnici, disketovou mechaniku a MS-DOS (v ceně). Za jiné operační systémy (i kvalitnější) musel zákazník zaplatit nemalou částku. Přesto tento počítač dosáhl během několika měsíců neuvěřitelného rozšíření (až milion prodaných kusů). Třebaže byl MS-DOS zastaralý, jen málo zákazníků si vybralo něco jiného.

MS-DOS umožňoval běžnou práci se soubory a složkami (přesouvání, kopírování, mazání, vytváření, parametry,…), spouštění programů, formátovat pevné disky a diskety, vytvářet tzv. dávkové soubory, které čítaly několik po sobě jdoucích příkazů (například autoexec.bat, jenž i v operačních systémech Windows 95 a Windows 98 startuje automaticky s počítačem a zavádí ovladače do paměti; v operačních systémech založených na řadě NT se z něj používá jen minimum) a mnoho dalších, již méně podstatných funkcí.

Jako implicitní uživatelské rozhraní zde sloužil příkazový řádek COMMAND.COM. Pro manipulaci se soubory a pro spouštění aplikací se využívaly různé správce souborů. Nejrozšířenějším správcem souborů pro MS-DOS byl Norton Commander, díky své malé velikosti (>100 KB) byl také široce používaný Volkov Commander, dále také český správce M602.

Od roku 1981 Microsoft vytvořil mnoho dalších verzí MS-DOS, ta poslední, 6.22, samostatně prodávaná pochází z dubna 1994. Další verze, 7.0, již byla součástí Windows 95, verze 7.1 přišla spolu s Windows 98 a verze 8.0, již velmi „ořezaná“, byla k nalezení ve Windows ME. Zajímavostí je, že do češtiny byl MS-DOS přeložen až s příchodem Windows 95, starší verze měly pouze podporu pro psaní a zobrazování českých znaků, s uživatelem ale komunikovaly anglicky.

Jedním z problémů spouštění programů v MS-DOSu je správa paměti. Použitý procesor Intel 8086 umožňuje adresovat pouze 1MB. Tento prostor byl pro účely operačního systému na počátku rozdělen na 640 KB (konvenční) paměti a zbytek do 1 MB byl využit pro BIOS a paměti periferií. Pomocí emulátorů QEMM či EMM bylo sice možné pracovat s větší pamětí metodou stránkování do tohoto prostoru, ale to bylo poněkud nešikovné. Pozdější procesory s lepším způsobem správy paměti k ní v DOSu přistupovaly pomocí ovladače HIMEM.SYS.

Z původního rozdělení paměti pramení mnoho problémů. Některé programy vyžadují určité množství konvenční paměti a některé potřebují i jeden z druhů rozšířené paměti. Je také nutno přesně nastavit, jakou část paměti dostane k dispozici které zařízení (myš, zvuková karta, CD-ROM…). To lze provést v souborech AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS.

Protože se výrobci potřebovali domluvit, vzniklo standardní API zvané DPMI (DOS Protected Mode Interface), které sjednocovalo nejenom práci s různými druhy paměti, ale celkově spolupráci DOS programů v chráněném režimu. Nebyl proto problém, aby existovaly DOSovské programy využívající třeba celou dostupnou paměť.

Jinak řečeno, problém se správou paměti v MS-DOSu byl díky zavedení standardu DPMI vyřešen.

Později vznikly klony systému MS-DOS, které jsou obecně nazývány jako DOS. Velmi známý je například DR-DOS, FreeDOS, apod.

S přechodem Windows na jádro NT (od Windows 2000 dále), přišel Microsoft na 32bitový Windows shell. Do značné míry přebral syntaxi MS-DOSu, ale je postupně vyvíjen. Aktuální verze (2015) je 2 a lze jí zjistit ze systémové proměnné %cmdextversion%. Skripty (soubory BAT a CMD) a jsou vykonávány interpreterem CMD.EXE. Vývoj interpreteru CMD.EXE a rozšiřování jeho funkčnosti je ukončena, protože byl zcela nahrazen od Windows Vista zcela novým skriptovacím jazykem PowerShell.