Windows 2000

Podpora pro handicapované uživatele byla zlepšena několika novými pomocnými technologiemi.[3] Bylo rozšířeno množství podporovaných jazyků[4] a lokalizačních informací (tzv. internacionalizace a lokalizace).[5]

Všechny verze operačního systému podporovaly jak systém souborů Windows NT, NTFS 3.0,[6] šifrovací systém souborů, tak i základní a dynamickou diskovou paměť.[7] Windows 2000 serverová rodina má další rysy,[8] včetně schopnosti poskytnout Active Directory služby (hierarchický rámec zdrojů), Distributed File System (je to systém souborů, který podporuje sdílení souborů). Windows 2000 může být instalován buď za pomoci manuálu nebo bez něho.[9] Bezobslužné instalace se spoléhají na použití souborů odpovědí, kde jsou vyplněné informace o instalaci, a může být provedena pomocí bootovacího CD používající Microsoft Systém Management Server, pomocí nástroje pro přípravu systému.[10]

Microsoft uvedl Windows 2000 na trh jako „nejbezpečnější“ verzi Windows své doby.[11] To však nezabránilo tomu aby se stal terčem nespočetného množství vysoko-profilových virových útoků jako jsou Code Red a Nimda.[12] Ještě deset let po uvedení na trh pokračoval Microsoft téměř každý měsíc s vydáváním bezpečnostních záplat. Dělo se tomu tak až do 13. července 2010.

Windows 2000 jsou operačním systémem z řady Windows NT, které jsou nástupcem systému Windows NT 4.0. Původní označení bylo Windows NT 5.0 i Windows NT 2000, ale dne 27. října 1998[13] bylo rozhodnuto o použití názvu Windows 2000. Tento systém byl první verzí, která byla vydána bez krycího jména, přestože první service pack byl označován jako „Asteroid“[14] a 64bitová verze byla nazvána Janus.[15][16] První betaverze byla vydána v  září 1997.[17] Poslední třetí betaverze byla vydána dne 29. dubna 1999. Verze pro procesor DEC Alpha po nějaký čas zůstala ve fázi RC1[18] poté, co firma Compaq oznámila, že přestane podporovat Windows NT pro procesory Aplha. Od července do října 1999 vydal Microsoft tři kandidátní verze (RC). Konečná verze byla pro partnery vydána 12. prosince 1999.[19] Veřejnost mohla zakoupit plnou verzi Windows 2000 od 17. února 2000. Tři dny před touto událostí, kterou Microsoft inzeroval jako standard ve spolehlivosti, prosákla na veřejnost interní informace z Microsoftu, kterou zveřejnila Mary Jo Foley a podle které měly v té době Windows 2000 přes 63 000 potenciálních známých defektů.[20] Po zveřejnění tohoto článku dal Microsoft Mary Jo Foleylovou na značný čas na černou listinu. InformationWeek o této verzi napsal: naše testy ukazují, že následník systému NT 4.0 je vším, v co jsme doufali, samozřejmě není úplně perfektní.[21] Wired News později popsaly výsledky únorového uvedení Windows 2000 jako bez štěstí.[22] Novell kritizoval Active Directory jako méně škálovatelné a spolehlivé proti jeho vlastnímu Novell Directory Services (NDS).[23]

Windows 2000 měly z počátku nahradit jak Windows 98, tak Windows NT 4.0, ale to se později změnilo. Namísto toho byla v roce 1999 vydána aktualizovaná verze Windows 98 pod názvem Windows 98 Second Edition. Na konci roku 2000[17] byly pak na trh uvedeny Windows ME. Téměř s vydáním prvního service packu pro Windows 2000 vydal Microsoft dne 29. srpna 2000 i Windows 2000 Datacenter Server, který byl zaměřen na velké počítačové systémy podporující 32bitové procesory.

Krátce před 12. únorem 2004 se na Internetu objevily nelegálně získané části zdrojového kódu Microsoft Windows 2000 a Windows NT 4.0. Zdroj zůstal neznámý a Microsoft vydal následující sdělení: „Zdrojový kód Microsoftu je chráněn autorským právem a zároveň je chráněn jako výrobní tajemství“. Z toho vyplývá, že zveřejnění a zpřístupnění ostatním za účelem stahování a používání je nelegální. Navzdory varováním se balík obsahující zdrojový kód šířil na výměnných sítích. Dne 16. února 2004 byl pro určité verze Internet Exploreru ohlášen exploit, který byl údajně objeven osobou studující uniklý zdrojový kód.

Windows 2000 obsahovaly podporu Plug-and-play, DirectX (verze 7.0), Windows Internet Explorer (verze 5.01) a souborového systému NTFS, vylepšeného o podporu diskových kvót. Byla také poprvé představena funkce spánku (uložení veškerého obsahu paměti na pevný disk a vypnutí počítače s možností opětovné reaktivace systému a pokračování ze stavu, ve kterém byl počítač uspán).

Ovladače zařízení, které vyvíjeli výrobci hardware, byly schvalovány a digitálně podepisovány laboratořemi Microsoftu, což vedlo ke zvýšeným nákladům na jejich vývoj (a tím i ceny hardware), ale zároveň umožňovalo zlepšit kvalitu ovladačů a tím i stabilitu celého systému.

Byly vydány čtyři 32bitové verze Windows 2000: Professional, Server, Advanced Server a Datacenter Server. V roce 2001 byla uvolněna verze Windows 2000 Advanced Server Limited Edition a Windows 2000 Datacenter Server Limited Edition, které byly určeny pro 64bitový procesor Intel Itanium. I přes různé názvy sdílejí všechny verze stejný základ systému (jádro) a mnoho systémových nástrojů (např. Microsoft Management Console), které však měly v některých verzích omezené možnosti. Chystaná odlehčená verze s pracovním názvem Windows Neptune nikdy oficiálně nevyšla.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Windows 2000 na Wikimedia Commons