Extáze (droga)

MDMA byl objeven v roce 1910 a patentován německou firmou Merck jako potenciální lék na hubnutí, ale prokazatelně nebyl užíván. V 50. letech 20. století látku testovala americká armáda jako případnou chemickou zbraň, ale látka účelu nevyhovovala. V 60. letech látku testoval Alexander Shulgin, resyntetizoval ji, vyzkoušel a objektivní fakta i subjektivní zkušenosti publikoval. V 70. letech inicioval pokusy o její terapeutické užívání v USA. V této souvislosti začal látku využívat ve své odborné praxi psycholog a psychoterapeut Leo Zeff (autor názvu Adam) a propagovat ji v psychoterapeutických kruzích. V polovině 80. let se extáze objevila ve Velké Británii (v době rozvoje (sub)kultury novodobých Hippies, Rave a Acid house parties), odkud se její užívání rozšířilo do zbytku Evropy.[3] Během několika let se droga rozšířila jako velice účinný (leč nelegální) stimulant. Zatímco v 70. letech obvykle výroba činila několik desítek či stovek tisíc tablet ročně, v roce 2000 bylo zabaveno téměř 10 milionů tablet (pouhá malá frakce skutečně vyrobených drog). Po roce 2003 začalo užívání extáze klesat.[2]

Extáze se prodává zpravidla ve formě tablet, někdy kapslí, jež nebývají větší než 1 cm. Mívají různé tvary i barvy, nejběžnější jsou tablety s vyraženým motivem. Distribuční forma se stále mění.
Různé tablety obsahují různé množství MDMA. Běžná dávka se pohybuje kolem 50 mg účinné látky, ale může být i 300 mg[2] (tablety s dávkami kolem 200 mg jsou již velmi silné[4]). Složení tablet nebývá standardní, mohou obsahovat příměsi dalších látek, jako je kofein, efedrin, ketamin aj. (Některé tablety jsou podvrh a neobsahují MDMA vůbec – tzv. fake extasy neboli fejky – nebo obsahují jiné a nebezpečnější látky – PMA, PMMA atp.) Po požití se látka vstřebává sliznicí trávicího traktu a je distribuována krví do celého organismu. MDMA z krve filtrují játra a přes ledviny se látka dostává z těla močením, proto je nejběžnější močová zkouška, která může prokázat přítomnost drogy i po 3–5 dnech. Běžným testem se přítomnost drogy prokazuje koncentrací vyšší než 500 ng/ml lidské moči.

Extáze zvyšuje hladinu hned několika neuropřenašečů: serotonin (který má vliv na náladu a na chování krevních cév), dopamin (který ovládá pohyb a náladu) a noradrenalin (který reguluje mj. krevní tlak). Účinky se dostavují obvykle po 30 až 90 minutách v závislosti na tělesné stavbě jedince a dalších tělesných faktorech. Trvají 3 až 6 hodin. Droga způsobuje dobrou náladu a veselost, citové pouto k přátelům i k cizím osobám, zvyšuje pocit sebejistoty a impulzivní chování, které někdy vede k náhodnému sexu. Osoby pod vlivem extáze necítí únavu.[2]

V nebezpečnosti je vědci řazena poměrně nízko (hodnotí se faktory psychologické závislosti a negativních sociálních dopadů), tedy např. alkohol je v této tabulce na vyšší příčce.[5] Přesto má droga řadu nepříjemných vedlejších účinků. Často se dostavuje strnulost čelistí, svalová strnulost, někdy nevolnost, nadměrné pocení, třes, chlad, halucinace a rozostřené vidění. Silné pocení a přehřátí organismu vedou někdy k nadměrné konzumaci vody. Řada nepříjemných účinků se dostavuje ve chvíli, kdy droga přestává účinkovat, a mohou přetrvávat poměrně dlouho. Přirovnávají se k silné kocovině. Lidem, kteří extázi užívají opakovaně, se trvale narušuje rovnováha serotoninového metabolismu v mozku. Mohou se objevovat deprese, ztráta paměti, impulzivní chování a návaly paniky. MDMA ve vysokých dávkách je prokázanou neurotoxickou látkou, tzn. poškozuje nervové buňky. Fatální může být i jediná dávka pro osoby s nedostatečností pro enzym P450-246.[2] Dlouhodobé časté užívání může vyústit v toxickou psychózu;[6] pravidelní uživatelé MDMA častěji sahají po silnějších stimulantech (pervitinu, kokainu), což může být důsledkem vyčerpání synapsí, na kterých MDMA účinkuje.

Extáze nevyvolává fyzickou závislost.[2]

V kombinaci s ostatními drogami, zejména s tetrahydrokanabinolem a ethanolem, lze zvýšit pozitivní i negativní účinky extáze a prodloužit dobu působení. Kombinace extáze s jinými drogami jako nikotin, kofein či pervitin, zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků.