M18 Hellcat

M18 Hellcat byl americký stíhač tanků, vyvinutý v roce 1941. Jednalo se o rychlý lehký stíhač tanků, který však byl poměrně slabě pancéřován. Jeho úkolem byly překvapivé útoky ze zálohy, k čemuž maximálně využíval svoji pohyblivost i palebnou sílu. Oficiální název stroje byl M18 Gun Motor Carriage. Pohon stíhače tanků zajišťoval devítiválcový motor Continental R-975-C4, který byl spojený s automatickou převodovkou. Věž byla otevřená. Celkem bylo vyrobeno 2 507 kusů.

76 mm Gun Motor Carriage M18
Typ vozidlaStíhač tanků
Země původuUSA
Historie
VýrobceGeneral Motors (divize Buick)
Návrh1942
Období výrobyčervenec 1943 – říjen 1944
Vyrobeno kusů2 507
Základní charakteristika
Posádka5
Délka6,65 m
Hmotnost17 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování5 - 25 mm
Hlavní zbraňkanón M1 ráže 76,2 mm (45kusů munice)
Pohon a pohyb
PohonContinental R-975-C4
460 hp při 2400 ot/min
Odpruženítorzní tyče
Max. rychlost89 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost18,9 hp/t
Dojezd160 km

Operační nasazení
M18 Hellcat během akce v německém městě Wiesloch, duben 1945.

Celkem bylo operačně nasazeno 700 Hellcatů. Zde se ukázalo, že při správné taktice nasazení (rychlé a nenadálé údery z boku, využívající jejich dobrou obratnost a nízkou siluetu) je velmi dobrou zbraní. Hellcaty tak byly použity při osvobozování území Itálie i západní Evropy, bojovaly také v bitvě v Ardenách, kde se 705. Tank Destroyer Batallion podílel na obraně města Bastogne. V menším rozsahu byly nasazeny i v Tichomoří, kde s nimi však bylo počítáno zejména až pro samotnou invazi do Japonska.[1]

Po skončení druhé světové války již Hellcaty v americké armádě nečekala žádná zářná kariéra. Proti novým potenciálním protivníkům, sovětským tankům, je limitoval slabší 76mm kanón a proto je v Korejské válce nahradily výkonnější stíhače M36 Jackson. Stroje M18 byly naopak převeleny k výcviku či do rezervy a postoupeny americkým spojencům.[2]

Zahraniční uživatelé

Za druhé světové války testovaly Velká Británie a Sovětský svaz několik kusů M18. Venezuela používala neznámý počet M18 až do 80. let. Německý Bundeswehr sice nepoužíval přímo M18, ale disponoval množstvím transportérů M39, postavených na jeho bázi. Itálie M18 používala k výcviku. Posledním evropským uživatelem byla Jugoslávie, která od USA v 50. letech získala množství obrněné techniky. Přesný počet dodaných M18 není znám, zajímavostí ale je, že se tyto stroje (uložené v rezervě) dočkaly rozpadu Jugoslávie a byly v občanské válce různými stranami i bojově nasazeny. V Asii M18 používaly armády Tchaj-wanu a Jižní Koreje.[2]

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo. M18 Hellcat (1. díl). Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 7. ISSN 1210-1427.
  • PEJČOCH, Ivo. M18 Hellcat (2. díl). Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 8, s. 8. ISSN 1210-1427.

Reference
  1. PEJČOCH, Ivo. M18 Hellcat. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 8, s. 8. ISSN 1210-1427.[Dále jen Pejčoch (2001)]
  2. Pejčoch (2001), s. 10.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.