Severočeské divadlo opery a baletu

Hlavní budova divadla tvoří jednu stranu Lidického náměstí. Po stranách stojí historická budova Muzea města Ústí nad Labem a kritizovaná[8][9]polyfunkční novostavba, která nahradila proluku po v 80. letech zbouraném poštovní paláci. Za touto budovou je menší přístavba divadla, kde se nachází především technické zázemí. Na protější straně náměstí se nachází sídlo magistrátu z přelomu 50. a 60. let 20. století, které je taktéž památkově chráněno.[10]

Návrh na divadlo vzešel z architektonické soutěže roku 1906. Avšak vítězný návrh nebyl ten realizovaný. 1. místo tehdy získal vídeňský architekt Rudolf Kraus s taktéž neobarokním návrhem. Tento plán však počítal s financemi přesahujícími částku 1,4 milionu korun. Ani druhé a třetí místo s návrhy v duchu secese nebyly využity. Město se nakonec rozhodlo pro levnou variantu Alexandera Grafa, který se v soutěži nedostal ani do postupujícího kola. Nakonec však cena výstavby stejně přesáhla onu odhadovanou o téměř 400 tisíc rakouských korun.[11]

První úpravy ve 30. letech spočívaly v novém systému osvětlení a dálkovém vytápění celé budovy.[4]Další změnou bylo odstranění kovových soch Génia a Pegase ze střechy v období druhé světové války[12], které daroval ústecký průmyslník Weinmann.[13] První velká rekonstrukce přichází v roce 1967. Uvnitř byly provedeny technické úpravy, vyměněny sedadla, položen mramor, stěny vytapetovány a celková výzdoba restaurována. Obnovena byla také fasáda a střecha. Práce byly ukončeny v roce 1972 a provoz divadla byl omezen pouze pár měsíců.[14] O další rekonstrukci se rozhodlo roku 1984 kvůli havarijnímu stavu techniky a nevhodnému dispozičnímu řešení. Proběhla celková modernizace jeviště a divadelních technologií jako například osvětlovací nebo audiovizuální technika. Zároveň byly provedeny opět restaurace ve vnitřní i vnější části budovy a doplnění o současná umělecká díla včetně opony. Součástí byla přístavba obsahující skladiště a zkušebny započatá roku 1987, která se nakonec postavila jen z části. S historickou budovou je propojena prosklenou chodbou v patře. Na rozdíl od předchozí rekonstrukce byl provoz divadla výrazně omezen a hrálo se v Domě kultury. Rekonstrukce skončila v roce 1993 a dostavba roku 1996.[15]

Detail lampy s amorety

Čtyřpatrová samostatně stojící silně členitá obdélníková budova je v duchu neobaroka se secesními prvky. Kryje ji soustava mansardových střech. Hlavní průčelní strana je výrazná oblým rizalitem a portikem s terasou v patře, na jejíchž sloupcích stojí dvě sochy amoretů. Stejně jako zmíněná terasa mají i dva postranní balkónky zábradlí s ozdobnými pozlacenými řetězci. Sem vedou dva silně zdobené vstupy na stejné úrovni, jako jsou postranní vchody v přízemí a kulatá okna ve 2. patře. Na terasu vedou tři opět silně zdobená francouzská okna s pilastry mezi jednotlivými částmi. Nad ním se nachází další půlkruhové trojdílné okno s maskaronem na vrchu. Celá tato centrální část rizalitu je ohraničena dvěma velkými ozdobnými pilastry nesoucími hlavní římsu, na které se poté nachází štít s kartuší mezi dvěma vázami s jednou na svém vrcholu. Zbylá průčelní strana divadla je výrazná především vysokými okny ohraničenými pilastry nesoucími suprafenestry. Boční strany jsou stejné. Výrazné jsou zde vystupující schodišťové chodby, kterých jsou tři páry. Mezi první a druhou se nachází balkony. Zadní strana je daleko méně dekorována a nejvýraznějším prvkem je vysoký vstup přímo na jeviště.[12]

V hlavní osmiboké hale se nachází diagonální schodiště na balkon a pravoúhlá lomená schodiště na galerii. Dále se zde nachází tři geometrické secesní foyery[16] a další zázemí. Vnitřek je zdoben zlacenými štuky a přírodními ornamenty v kontrastu s geometrizující podobou svítidel. Stropy jsou řešeny na začátku 20. století moderní metodou železobetonové konstrukce. Hlediště je kompozičně sjednocené, celkový tvar je podkovovitý. Balkóny postranních lóží jsou zespoda zaobleny a štukatérsky ozdobeny do podoby mušlí. Prostřední trojice na rozdíl od ostatních lóží má propojené parapety, není oddělena pilíři a je celá ve společném portálu zakončeném do tvaru klenební lunety. Strop je rozdělen na tři klenební pole, které mají tvar stlačeného oblouku. Na nich jsou paprsčité pásy štuků. Také se zde nachází malba vídeňského profesora Eduarda Veita, která má zobrazovat pracovitost Ústečanů. Opona je malovaná na téma Commédia dell´arte. Jejím autorem je akademický malíř Petr Menš. Původní opona byla železná s ornamentálními pásy.[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Severočeské divadlo opery a baletu na Wikimedia Commons
• Severočeské divadlo opery a baletu