Mévár

První historicky doložená postava rádžpustkého klanu Guhilů je znám jako Bappa Rával, což je ovšem spíše označení titulů a jsou nejčastěji spojovány s panovníkem Khummánou I. [1] Tento Bappa Rával měl podle dochovaných pramenů povahu i vystupování válečníka a ve své době měl dostatek příležitostí tyto své přednosti uplatnit, protože země byla často napadána Araby. Bappa Rával se spojil se sousedním vládcem Maan Morim a byl tak úspěšný, že se mu podařilo nejen odrazit arabské útoky, ale i obsadit území svého spojence. Tato událost je obvykle datována k roku 734 n. l. Bappa následně přenesl hlavní město guhilské dynastie do nově dobyté pevnosti Čitaur, kterou v budoucnu guhilové střídavě ztráceli a dobývali zpět. Všichni další mewarští vládci odvozovali svůj původ od tohoto Bappa Rávala alias Khummána I.

Ve 12. století se guhilská dynastie rozdělila: členové vládnoucí dynastie nadále užívali titul rával, kdežto příslušníci druhé větve se označovali jako Sisódijové podle svého sídelního města Sisódy. Sami také užívali titul ránové. [1] Roku 1303 nastala zejména pro vládnoucí dynastii pohroma, když se sultán z Dillí (jménem Ala-ud-din Khilji) vyslal proti Guhilům velkou armádu. Ta pod vedením Malika Kafura guhilskou armádu drtivě porazila. Dobyla i jejich sídelní město a nejvýznamnější pevnost Čitaur, jejíž ženské osazenstvo dobrovolně spáchalo sebevraždu, než aby padlo do rukou vítězů, zatímco zbytky guhilské armády se rozptýlily v blízkém pohoří Aravali. Podle pramenů tehdejší guhilský rával Ratnasinha se poté, co dvě měsíce úspěšně vedl obranu Čitauru, vzdal a osobně před sultánem kapituloval. Nicméně rávalův zeť Lakšmanasinha odmítl pevnost vydat a následně ji bránil až do hořkého konce. [1]

Tento rána byl významnou sisódijskou osobností (1433–1468). Za jeho vlády došlo nejen k velkému rozmachu stavební činnosti, zejména opevnění, nicméně velký význam měla i jeho podpora umění. Slavný je zejména tzv. Sloup vítězství vztyčený v Čitauru na oslavu vítězství nad sultánem Málvy. Rána Kumba byl zaražděn roku 1468 svým vlastním synem Udajou.

Byl dalším z řady významných vládců Méváru (1509–1527). Byl velmi ambiciózní a poté, co se mu podařilo vyrovnat se s nepokoji ve vlastní zemi a zejména po vítězství v bitvě nad vojskem Ibrahima Lodi, sultána z Dillí roku 1526. Následně se spojil s afgánským vládcem Báburem a pokusil se spolu s ním dobýt samotné Dillí a převzít tak vládu nad severem Indie. Nicméně vlády nad Dillí se ujal Bábur, který následně porazil v bitvě i samotného ránu Sanga. Rána Sang téhož roku byl v této bitvě těžce raněn a ještě téhož roku zemřel.

Tento velký rádžpútský bojovník a vládce Méváru v letech (1572–1597) [2] má v dějinách země čestné místo. Po smrti svého otce Udaj Singa, za jehož vlády byl Mévár včetně pevnosti Čitaur (ta byla pobořena a nesměla být obnovena) obsazen mughalskými vojsky, pokračoval po vzoru svého otce v protimughalském odboji. S mughalskou armádou svedl roku 1576 významnou bitvu u Haldighati, ve které byl těžce raněn a podle pověsti ho zachránil jeho kůň Četák, který ho již v bezvědomí vynesl z bitevní vřavy. Maharána Pratap i Četák jsou dodnes pro místní obyvatele legendami.