Mátészalka

Mátészalka je druhým největším městem župy. Rozloha města je 41,4 km². Leží v nadmořské výšce zhruba 110–135 m. Podél východního okraje města protéká směrem na sever říčka Kraszna. Městem prochází hlavní silnice č. 49, která směrem na západ po 10 km napojuje město na dálnici M3. Město je vzdáleno 52 km východně od župního města Nyíregyháza. Od hranice s Rumunskem je vzdáleno zhruba 25 km.

Budova nádraží.

Muzeum szatmárského regionu.

Historie této obce je velmi bohatá. První zmínka o ní je z roku 1216. V roce 1268 došlo poprvé ke sloučení dvou velkých vesnic – Máté a Szalka. Jejich společné jméno se několikrát měnilo. Obec byla od počátku 15. století známa jako venkovské městečko. V témže roce ji tehdejší maďarský panovník daroval rodu Karásziů a město tak přestalo být svobodným královským městem. Bylo také několikrát zasaženo morem. Od konce 16. století až do začátku století osmnáctého je považováno za období destrukce a zkázy města. Místní zámek byl přebudován na pevnost. Přes Mátészalku prošlo několik různých vojsk. Postupně byla osada zničena. Vydrancovali jej Turci, žoldáci Giorgio Basty i jiní.

V období Rákocziho vzpoury byla tehdejší Mátészalka téměř srovnána se zemí. Dochován je záznam, že zde po skončení povstání žilo pouhých pět osob. V průběhu 18. století došlo k výraznému oživení, již v roce 1786 zde žilo 1325 lidí. V polovině století se zde objevila komunita Židů.

V průběhu století devatenáctého dochází k velké výstavbě. Od 30. let byl realizován rozvoj města podle prvního územního plánu. V roce 1857 si zde místní Židé postavili vlastní synagogu. V 1864 byl postaven moderní zemědělský závod, v roce 1887 sem byla zavedena železnice, zřízena banka, otevřena lékárna. Elektřina zde byla zavedena do jednoho domu poprvé v roce 1888, k velkému zájmu místních. Od roku 1890 byly vydávány první noviny. Na počátku 20. století, v roce 1902, zde bylo zprovozněno několik továren. Roku 1906 byla otevřena odborná škola pro výuku kvalifikovaných řemeslníků. V období 1918–1940 město ztrácelo své postavení; po Druhé vídeňské arbitráži získalo Maďarsko část rumunského území. Místní administrativní jednotka (župa) byla rozšířena o rumunskou část a její hlavní město přesunuto do Satu Mare. V roce 1945 byly všechny tyto změny zrušeny.

Teprve v roce 1969 získala opět status města. V 70. letech 20. století vzniklo také nové městské centrum. Rovněž byla dokončena nová přeložka silnice celostátního významu č. 49, vznikly severní a západní průmyslové zóny, a nová sídliště.

V roce 1975 zde bylo zřízeno muzeum věnované životě a zvykům z regionu Szatmáru.

Ve městě a okolí je rozšířeno pěstování jablek. Ve městě se ale také vyrábějí optické nástroje, průmyslové a zemědělské stroje, nábytek a také sušené mléko. V místní mlékárně, resp. potravinářském závodě, se vyrábí cukrovinky značky Pöttyös. Z hlediska služeb a turistiky mají význam místní termální lázně.

Nejslavnějším „synem“ města je filmová hvězda Tony Curtis, který se sice narodil v New Yorku, ale jeho rodiče pocházejí z Mátészalky. Curtis pravidelně navštěvoval rodné město svých rodičů.

Na počest elektrifikace města se zde na přelomu srpna a září pořádá festival Jasné dny (maďarsky Fényes Napok), který zahrnuje především divadelní představení pro děti.

• Carei, Rumunsko
• Humenné, Slovensko
• Mukačevo, Ukrajina
• Oberkochen, Bádensko-Württembersko, Německo
• Vittoria, Itálie
• Zevenaar, Nizozemsko
• Kolbuszowa, Polsko