Mára

Mára (Sanskrit: मार, Māra, tradiční čínština: 魔/天魔/魔羅, zjednodušená čínština: 魔/天魔/魔罗) (doslova smrt), někdy nazýván Pán smrti, je buddhistický démon, který se snažil zabránit asketovi Gautamovi (budoucí Gautama Buddha) v probuzení. V Buddhistické kosmologii je Mára spojován se smrtí, znovuzrozením a touhou.[1]

Ctihodný Nyánaponika Maháthera označil Máru za „zosobnění sil, které jsou antagonistické k osvícení“.[2]

Příběh Máry a Buddhy
Mára, jeho chtivé dcery a démonická armáda pokoušející Buddhu, ikona z 10. století z jeskyní Mogao

Mára vládne samsáře, tedy všem bytostem, které se znovuzrozují. Pokud by někdo dosáhl probuzení, vymaní se z tohoto kola znovuzrozování a Mára nad ním už nemá moc. Když asketa Gautama seděl v Bódhgaji pod stromem bódhi a byl na cestě k probuzení, Mára to poznal a chtěl mu v tom zabránit. Mára, démonický nebeský král, představuje postavu pokušitele. Pokoušel Gautamu tím, že se ho snažil svést vizí krásných žen. Seslal na asketu své tři mladé dcery (Tanhá - touha, Arati - vášeň, Rága - rozkoš)[3], aby odvedly jeho pozornost. Asketa Gautama však pohybem ruky proměnil Márovy dcery ve stařeny. Podobně odolal i dalším Márovým nástrahám, dosáhl probuzení a stal se buddhou.

Čtyři formy Máry

Tradiční buddhismus popisuje 4 metaforické podoby Máry:[4]

  1. Mára jako bůh (déva), který se snažil zabránit tomu, aby Gautama Buddha dosáhl osvobození od cyklu znovuzrození
  2. Mára jako ztělesnění všech špatných (unskilful) emocí, jako je chamtivost, nenávist a klam
  3. Mára jako metafora pro celou existenci
  4. Mára jako smrt

Kromě první podoby, tedy podoby Máry jako boha, jsou tyto formy Máry produkty naší vlastní fyziologie a psychologie.[5]

Ethymologie

Slovo „Māra“ pochází ze sanskrtské formy slovního kořene mr. Māra je slovesné podstatné jméno s významem „způsobování smrti“ nebo „zabíjení“. Māra souvisí s jinými výrazy pro smrt se stejným slovním kořenem - maraṇa, mṛtyu.[6] Slovo mrtyu je jménem pro personifikaci smrti a někdy bývá spojováno s hinduistickým bohem Jamou.

Slovní kořen mṛ je spojený s indoevropským slovesným kořenem mer s významem „zemřít, zmizet“ v souvislosti se smrtí, vraždou nebo záhubou. Podle autorů Encyklopedie indo-evropské kultury, Malloryho a Adamse, je tento kořen v indoevropských jazycích velmi rozšířený, což svědčí o jeho dávnověkém původ.[7]

Mára v standardní čínštině

Při zápisu slova Mára tradiční i zjednodušenou čínštinou používáme znak 魔 (pīnyīn: mó), který je možné přeložit jako "buddhistický démon" (odkazujeme se přímo na Máru), "ďábel", "zlý duch" nebo "magie".

Použijeme-li zápis 天魔(pīnyīn: tiān mó) nebo 魔羅/魔罗 (pīnyīn: mó luó) odkazujeme se na formu Máry jako boha (déva) a Buddhova pokušitele.[8]

Reference
  1. TRAINOR, Kevin. Buddhism : the illustrated guide. New York: Oxford University Press, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 0-19-517398-8, ISBN 978-0-19-517398-7. OCLC 55703364
  2. THERA, Nyanaponika. The Roots of Good and Evil: Buddhist Texts translated from the Pali with Comments and Introduction. [s.l.]: Buddhist Publication Society, 2008. ISBN 9789552403163.
  3. The Buddha's Encounters with Mara the Tempter: Their Representation in Literature and Art [online]. [cit. 2020-04-08]. [www.accesstoinsight.org Dostupné online].
  4. BUSWELL, Robert; LOPEZ, Donald. The Princeton dictionary of Buddhism. Princeton, NJ: [s.n.] 1 online resource (ix, 1133 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-4805-8, ISBN 1-4008-4805-9. OCLC 859536678
  5. SHENGYAN; GILDOW, Douglas. Orthodox Chinese Buddhism : a contemporary Chan master's answers to common questions. [s.l.]: Dharma Drum Publications, 2007. ISBN 9781556436574 1556436572.
  6. OLSON, Carl. The different paths of Buddhism : a narrative-historical introduction. New Brunswick, N.J.: Rutgers University Press 291 s. Dostupné online. ISBN 0-8135-3778-9, ISBN 978-0-8135-3778-8. OCLC 62266054
  7. MALLORY, J. P.; ADAMS, Douglas Q. Encyclopedia of Indo-European culture. London: Fitzroy Dearborn, 1997. 829 s. Dostupné online. ISBN 1-884964-98-2, ISBN 978-1-884964-98-5. OCLC 37931209
  8. Dictionary :: Mara in Chinese, Japanese and Buddhism. www.orientaloutpost.com [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.