Mo-kao

Jeskyně Mo-kao (čínsky 莫高窟, pinyin mò gāo kū), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů (Čchien-fo-tung)[1] či Tunchuangské jeskyně, jsou rozsáhlý komplex jeskynních staveb v čínské provincii Kan-su, přibližně 25 km od města Tun-chuang. Oblast byla obydlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek hedvábné stezky, díky čemuž se jeskyně Mo-kao staly důležitým (zejména) buddhistickým centrem. Časem však byly jeskyně opuštěny a trvalo takřka 900 let, než byly v roce 1900 znovuobjeveny. V jeskyních bylo nalezeno až 60 000 textů všeho druhu a velké množství nástěnných maleb. Díky své kulturní hodnotě byl jeskynní komplex v roce 1987 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Jeskyně Mo-kao
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státČína Čína
Souřadnice40°2′14″ s. š., 94°48′15″ v. d.
Typkulturní dědictví
Kritériumi, ii, iii, iv, v, vi
Odkaz440 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1987 (11. zasedání)

Historie

Podle místní tradice měl v roce 366 jeden z místních mnichů vizi tisíce buddhů, čímž inspiroval k započetí hloubení jeskyň. Počet jeskyň se vyšplhal na více než jeden tisíc.[2] Jeskyně sloužily mnichům jako ubytovací i meditační místnosti. Jelikož ležely na jedné z rušných křižovatek hedvábné stezky, proudily sem davy poutníků i obchodníků. Počet obyvatel jeskyň brzy natolik vzrostl, že se na dlouhou dobu staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center. Vzniklo zde ohromné množství nejrůznějších textů, které však byly již na počátku 11. století zazděny a znovuobjeveny až v roce 1900 taoistickým mnichem jménem Wang Jüan-lu.[1] Důvodem zapečetění jeskyní a opuštění místa byla hrozba, kterou představovali muslimští a tibetští nájezdníci.[3]

Poutníci i mniši, kteří zde v dávných dobách žili, kreslili po stěnách malby, které sloužily jak k prostému ozdobení stěn, tak měly určitou funkci při vyvolávání vizuálních představ při meditacích, jejichž vrcholem mělo být probuzení. Nástěnné malby zde pokrývají plochu až 42 000 m². Veřejnosti se staly jeskyně společně s malbami přístupné až roku 1949, tedy takřka půl století po jejich znovuobjevení. Roku 1987 pak byl celý jeskynní komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a dnes je vysoce navštěvovaným místem poutníků i turistů z celého světa.

K nejvýznamnějším objevům v jeskyních patří kopie Diamantové sútry z roku 868. Jedná se o nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu na světě.[4] Kniha byla vytištěna pomocí dřevěných matric, jejím autorem je Wang Ťie.[4]

Galerie
  • Nástěnná malba představující čínského poutníka Süan-canga patrně při buddhistickém obřadu
  • Zobrazení obchodu na hedvábné stezce
  • Detail fresky zobrazující císaře Chan Wu-tiho (156–87 př. n. l.) při uctívání dvou soch Buddhy (kolem roku 700)
  • Nástěnná malba z jeskyně č. 61 zachycující buddhistické kláštery na hoře Wu-tchaj z dob dynastie Tchang

Reference
  1. LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty – ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-12.
  2. Mogao Caves - Art of Dunhuang Caves [online]. TravelChinaGuide.com [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
  3. The Mogao Caves at Dunhuang [online]. Lonely Planet [cit. 2010-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-26. (anglicky)
  4. PRACNÁ, Jana. Diamantová sútra – nejstarší tištěná kniha na světě [online]. Citarny.cz, 2008-05-10 [cit. 2008-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-25.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.