Lumen fidei

Text encykliky vznikal k probíhajícímu Roku víry jako podnět k orientaci i meditacím. Text byl napsán „čtyřručně“[1] – papež Benedikt XVI. ještě za svého pontifikátu encykliku z velké části připravil, ale nestačil ji už do svého odstoupení dokončit. Poskytl ji však svému nástupci. Papež František přijal koncept a z jisté části i hotový text a doplnil či upravil jej podle svého. Téma této encykliky doplňuje témata encykliky Benedikta XVI. o lásce (Deus caritas est z roku 2006) a naději (Spe salvi z roku 2007) o třetí ctnost, kterou je víra.[2]

Encyklika je rozdělena do čtyř kapitol a má šedesát odstavců. První kapitola má název Uvěřili jsme v lásku. Připomíná biblické obrazy uvěření, životního pohybu ve víře a jejího růstu, tak, jak to lze vyčíst ze Starého zákona, od víry Abraháma. V závěru kapitoly je představen Ježíš jako ten, kdo přivádí víru k plnosti. Církev je pak v encyklice opakovaně prezentována jako vlastní prostor uchovávání, předávání a růstu víry.[2] Druhá kapitola nese název Jestliže neuvěříte, neporozumíte. Představuje strukturu uvěření a života ve víře. Věnuje se také vztahu víry, lásky a moudrosti, víře jako vidění a slyšení, dialogu víry a rozumu. Třetí kapitola je nazvaná Předávám, co jsem přijal. Papež se v ní věnuje předávání víry a souvislostí slavení svátostí s tímto předáváním. Klade mj. důraz na jednotu a celistvost víry. Slavení svátostí je zde představeno jako předávání „paměti církve“, která v sobě nese víru.[2] Čtvrtá kapitola Bůh jim připravuje město představuje víru jako nesmírně užitečnou pomoc pro budování takového světa, v němž by se člověk cítil bezpečně. Papež se věnuje naplnění víry v lidských vztazích, rodině, společnosti i postoj k utrpení a smrti. Encyklika končí krátkou prosebnou modlitbou k Panně Marii, která je viděna jako ta, která uvěřila a může člověku pomáhat na cestě víry.