Luigi Primo

Jeho rodištěm byla pravděpodobně vesnice Breivelde u Ninove v současné Belgii, ale je také možné, že se narodil v Bruselu.[3] Za možné je považováno i narození před rokem 1606. V Bruselu se stal v roce 1617 žákem Gillise Claeissinse mladšího.[4] Ještě v mládí opustil jižní Nizozemsko.[5] Podle životopisce 17. století Joachima von Sandrart Cousina pokračoval ve studiích v Paříži.[6]

Venuše bědující nad smrtí Adonise

V Římě byl již v roce 1626[4] a zůstal zde po dalších třicet let. Připojil se k uměleckému spolku Bentvueghels, neformálnímu sdružení převážně vlámských a nizozemských malířů pracujících v Římě. V Bentvueghels dostal přezdívku Gentile nebo Gentiel pro jeho jemné způsoby. V Římě byl také znám pod přezdívkou Primo. V Římě studoval díla velkých mistrů.[7] První práce v Římě, která mu přinesla určitou slávu, byla freska na bočním oltáři kostela Santi Domenico e Sisto (kostel Svatého Dominika a Sixta). Zobrazuje zázrak připisovaný španělskému knězi Domingo de Guzmánovi - Svatému Dominikovi. Pak maloval jednu ze čtyř olejomaleb v kapli Svaté Kateřiny v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě. Tato práce zvýšila jeho pověst a přinesla mu nové, dobře placené provize.[7]

V roce 1635 se připojil k bratrstvu při kostele San Giuliano dei Fiamminghi (Kostel sv. Juliana vlámského)[Poz 1] a podepisoval se jako Ludovicus Cousin, alias Primo, alias Gentil. V roce 1650 vstoupil do Accademia di San Luca a dokonce byl v letech 1651 a 1652 jejím ředitelem.[5] Vstupní kritéria Akademie byla velmi přísná a posuzovala jak umělecké zásluhy, tak osobní kvality kandidáta. Výběrový proces se skládal ze dvou kol hlasování, aby se zajistilo, že budou vybráni pouze nejvýznamnější umělci a že bude zachována prestiž Akademie[8].

Portrét šlechtičny z Ancony (1650-1660)

Italský životopisec Giovanni Battista Passeri ze sedmnáctého století napsal, že Cousinova vášeň pro ženy ho přiměla k tomu, aby zanedbával svou práci a promarnil všechny své peníze. Cousin se rozhodl opustit Řím. Cestoval do Loreta, kde udělal obraz pro vysoký oltář kostela Santa Margherita a poté do Pesara, kde pracoval v katedrále. Nakonec se přestěhoval do Benátek, kde namaloval několik portrétů. Vrátil se do Říma krátce před smrtí papeže Inocenta X. v roce 1655. Byl první umělec, který namaloval portrét jeho nástupce Alexandra VII. po jeho volbě.[7] Poté, co strávil více než třicet let v Římě, se vrátil do Bruselu. V roce 1661 se stal členem místního cechu sv. Lukáše.[5] Pokračoval v malování portrétů, maloval obrazy s historickými tématy a také navrhoval design (kartony) pro tapisérie, které byly pak vyráběny místními tkalci. Pro jeho účast na tvorbě návrhů tapisérií byl osvobozený od daní.

Jeho dílo bylo oblíbené u habsburských knížat, od nichž obdržel řadu zakázek. Pro španělského krále vytvořil mnoho návrhů gobelínů a velký obraz Venuše bědující nad smrtí Adonise (kolem 1656-1557). Maloval řadu obrazů pro arcivévodu Leopolda I. Viléma Rakouského a pro rakouského císaře namaloval několik jeho portrétů. Měl řadu studentů, včetně Jana van Cleefa.[5]

Podle Passeriho Luigi Primo zanechal po své smrti jen málo peněz, protože měl rád zábavu a tak utratil většinu peněz, které vydělal.[7]

Louis Cousin maloval obrazy s mytologickými a náboženskými tématy[5] a byl také velmi ceněn jako portrétista.[9] Styl Cousina se nachází na půli cesty mezi italskou a vlámskou tradicí a je typickým příkladem vznešeného i když někdy poněkud nudného dekorativního stylu High Baroque.[2][5]

Guillermo Ramón Moncada navštěvuje aragonského krále, pravděpodobně Charlese

Některé z oltářních obrazů Luigi Primo, které namaloval mezi lety 1633 a 1657 pro kostely v Římě jsou stále ještě na místě. Napříkladem je obraz z roku 1655 Virgin Presenting the Child to St Anthony of Padua (Panna ukazující dítě sv. Antonínu Paduánskému), stále v bazilice San Marco Evangelista al Campidoglio v Římě.[5]

Podle některých pramenů Cousin namaloval mezi 1646-1652 pro papeže Inocenta X. 27 malých obrázků na mědi s náboženskými náměty.[3] Malé panely, které byly jeho obdivovateli velmi obdivovány, jsou však ztraceny.[9] Spolupracoval na sérii dvaceti měděných panelů, které vyprávějí činy dvou sicilských vznešených bratrů španělského původu, Guillerma Ramóna Moncada a Antonia Moncada. Z dvanácti panelů jich Luigi Primo namaloval pět, Willem van Herp šest a Adam Frans van der Meulen jeden. Jan van Kessel starší, umělec specializující se na zátiší s květinami, hmyzem a zvířaty, maloval dekorativní okraje, které různé epizody rámují.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi Primo na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luigi Primo na Wikimedia Commons