Luigi Pajer de Monriva

Narodil se v Gorizii jako syn zdejšího vyznamného kupce. V rodném městě vystudoval gymnázium. V letech 1847–1848 studoval ve Vídni na vysoké škole a pak na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde roku 1850 dokončil studium práv a později (roku 1856[3]) získal i titul doktora práv. Potom pracoval jako právník. Od roku 1862 byl advokátem v Canale a po třech letech nastoupil jako advokát do Gorizie.[1]

Byl aktivní i politicky. Roku 1861 byl zvolen do obecní rady v Gorizii a téhož roku i na Zemský sněm Gorice a Gradišky. Mandát v zemském sněmu obhájil v roce 1867 a stal se i členem zemského výboru.[1] Zemský sněm ho 26. února 1867[1] zvolil i do Říšské rady. Na mandát rezignoval počátkem roku 1870 v rámci série hromadných rezignací federalisticky orientovaných poslanců, kterým vadil centralistický charakter rakouského státu. Znovu se do Říšské rady vrátil až ve volbách roku 1879, za kurii velkostatkářskou.[4] Vynikal jako zdatný parlamentní řečník.[1]

Byl členem italské liberální a národní strany.[3][1] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[5] V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[6]

V období let 1877–1883 a 1899–1913 zastával funkci zemského hejtmana (nejvyššího představitele zemské samosprávy, předsedy zemského sněmu) v korunní zemi Gorice a Gradiška. Byl též prezidentem friulské železniční společnosti.[3]

Zemřel v únoru 1913.[2]