Luigi Di Biagio

Roku 1995 se stal fotbalistou AS Řím. Během čtyř sezón nedokázal získat jedinou trofej, hrál však pravidelně v základní sestavě. V rámci Poháru UEFA se podílel na postupu do čtvrtfinále v letech 1996 a 1999. V prvním případě tým nestačil na Slavii Praha,[2] ve druhém na Atlético Madrid.

Sezóna 1999/00 byla jeho první ve dresu Interu, v lize Inter skončil na 4. příčce a Di Biagio se pod koučem Marcello Lippim prosadil do základu. Během vyhroceného zápasu s rivalem v podobě Juventusu byl udeřen turínským obráncem Paolem Monterem.[3]

Sezóna 2000/01 se Interu nepodařila, Lippiho nahradil Marco Tardelli. Di Biagio si získal Tardelliho důvěru a nadále zůstával důležitým hráčem sestavy. Tuto sezonu v Serii A odehrál 32 utkání, dal 4 góly.

Trenér Héctor Cúper na něj spoléhal také v další sezoně, což se projevilo 31 odehranými zápasy během 34 ligových kol. Všechny tři absence byly navíc dány distancem za žluté karty. V záložní řadě mu byl mnohdy partnerem Cristiano Zanetti, Clarence Seedorf nebo Francouz Stéphane Dalmat. Inter v závěru soupeřil s AS Řím a též Juventusem a před posledním utkáním sezóny držel první příčku před těmito konkurenty. Di Biagio nastoupil v základní sestavě zápasu na stadionu Lazia. Ve 24. minutě se gólově prosadil a dostal Inter do vedení 2:1.[4] Karel Poborský ale svým druhým gólem opět srovnal a ani střela Di Biagia ve druhé půlce nedokázala překonat brankáře Peruzziho. Lazio posléze vstřelilo dvě branky samo a Inter skončil nakonec až třetí, titul získal Juventus.[5]

Za Inter odehrál ještě jeden ročník než v létě 2003 odešel do Brescie Calcio.

Za Brescii hrál tři roky. V první sezóně Serie A 2003/04 pomohl sedmi brankami k 11. místu v lize. Ani jeho devět ligových branek ale nezabránilo pádu do druhé ligy v další sezóně.

Po krátkém působení v Ascoli Calcio 1898 FC ukončil v roce 2007 kariéru.

Di Biagio se účastnil MS 1998. V prvním zápase proti Chile nastoupil jako náhradník, když v 57. minutě střídal Roberta Di Mattea, zápas ale skončil remízou 2:2.[6] Od druhého zápasu skupiny s Kamerunem se stal hráčem základní sestavy, proti Kamerunu se navíc gólově podílel na výhře 3:0.[7] Ve čtvrtfinále proti Francii neproměnil svou penaltu v závěrečném rozstřelu a Italové tak vypadli z turnaje.[8]

O dva roky poté se stal součástí týmu pro EURO 2000, kde Italové ve finále neuspěli proti Francii. MS 2002 bylo jeho posledním reprezentačním turnajem v kariéře.

Jako trenér dovedl italskou „jedenadvacítku“ na Mistrovství Evropy 2015. Tam Itálie nepostoupila ze skupiny.

Na začátku února 2020 převzal prvoligový italský klub S.P.A.L. Di Biagio převzal mužstvo na poslední příčce tabulky s 15 body za 23 zápasů.[9]

Úspěchy během hráčské kariéry:

Inter Milán

• Serie A
  • 2. místo (2002/03)
• Coppa Italia
  • 2. místo (2001/02)
• Supercoppa italiana
  • 2. místo (2000)

Itálie

• Mistrovství Evropy
  • 2. místo (2000)