Luhov (zámek)

První písemná zmínka o luhovské tvrzi pochází z roku 1367. Patřila chotěšovskému klášteru, kterému náležela část vesnice. Zbývající část byla v majetku drobné šlechty.[2] Před rokem 1420 získal tvrz do zástavy Protiva z Netunic a roku 1431 byli jejími majiteli bratři Jan starší a Jan mladší z Úlic. Jeden z nich na tvrzi sídlil ještě roku 1446. Jeho synové Lvík a Markvart drželi Luhov roku 1456 společně, ale roku 1482 byl jediným majitelem Lvík. V roce 1496 chotěšovský probošt vyplatil zástavu a klášteru potom vesnice patřila až do roku 1576. Výjimkou bylo jisté období od roku 1546, kdy ji klášter zastavil Stříbru. Nevyužívaná tvrz během šestnáctého století zpustla.[3]

Novým majitelem vesnice se roku 1576 stal Oldřich z Říčan a na Pňovanech. K Pňovanům potom Luhov patřil až do roku 1638, kdy se stal znovu samostatným panstvím.[3] Mezitím se roku 1526 stala majitelkou Anna Alžběta Příchovská z Janovic a v roce 1638 Bartoloměj Stehlík z Čenkova. Jeho rodině vesnice spolu s blízkou Třebobuzí patřila do roku 1676, kdy ji koupili Steinbachové z Kranichsteinu. Ti z Luhova vytvořili centrum malého panství, ke kterému patřily ještě Dolany a Hracholusky.[2]

Marie Anna Steinbachová se roku 1779 provdala za Maria Bořka Dohalského a po roce 1780 nechala v Luhově postavit nový barokní zámek. Dohalští z Dohalic panství rozšířili roku 1796 o Pňovany, roku 1799 o Líšťany a roku 1804 přikoupili ještě Lipno. Vznikl tak alodiální statek Luhov–Líšťany, který roku 1825 po Marii Anně Dohalské zdědil Václav Perglar z Perglasu. Součástí panství Luhov zůstal do roku 1853, po kterém se v jeho držení vystřídala řada majitelů.[2] Posledním soukromým majitelem byl lékař Rudolf Jaksch z Wartenhorstu, kterému zámek patřil do jeho smrti v roce 1946.[4] Ve druhé polovině dvacátého století v zámeckém areálu hospodařil státní statek a od roku 1980 ho využíval podnik TJ Uhelné sklady jako rekreační středisko.[2] Koncem dvacátého století zámek chátral, ale roku 2006 byl po desetileté rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti.[4]

Severní průčelí

Ze staré tvrze se dochovalo pouze tvrziště v podobě ostrůvku o průměru 35 metrů, který je obklopen vodním příkopem širokým 15–25 metrů.[2] K památkově chráněnému areálu patří také stáje, park s ohradní zdí, budova sýpky s dochovaným renesančním sgrafitem a řada poškozených soch, které jsou uložené v jedné z hospodářských budov.[5]

Do zámeckého areálu vede vrána se znaky Dohalských z Dohalic a Steinbachů. Jednopatrová zámecká budova má půdorys ve tvaru písmene L. Fasády jsou členěné lizénami a obdélnými okny. Ke středu delšího křídla přiléhá přístavek s kaplí vysvěcenou roku 1784.[6] Její interiér osvětlují kasulová okna[6] a zdobí nástropní fresky.[2] Uvnitř zámku jsou přízemní místnosti zaklenuté valenými a plackovými klenbami.[6]

Zámek je přístupný v návštěvních hodinách.[7]