Ludwig von Mises

Narodil se v Lembergu v tehdejším Rakousko-Uhersku (dnes Lvov v ukrajinské části Haliče) do židovské rodiny, která byla nedávno povýšena do šlechtického stavu. Již ve dvanácti letech dokázal plynně mluvit a číst německy, polsky, francouzsky a latinsky. Měl dva mladší bratry: Richarda, významného fyzika a matematika, a Karla, který zemřel již v dětství. Vyrůstal a studoval ale ve Vídni, kde se také stal v roce 1906 doktorem práv. Tehdejší doba v německy mluvících zemích by byla asi nejpříhodněji charakterizovatelná jako doba úpadku ekonomie. Univerzitám, a nejen jim, dominovala německá historická škola, která popírala možnost univerzálních ekonomických zákonů. V mládí byl zcela pod vlivem tehdejších socialistických doktrín (i když jasně odmítal marxismus). Z toho jej vymanil rok 1903, kdy si přečetl Mengerovy Grundsaetze der Volkswirtschaftslehre. Stal se žákem Eugena Boehm-Bawerka a v roce 1912 vydal jedinečné dílo Theorie des Geldes und Umlaufsmittel. Zde vysvětlil teorii peněz a hospodářského cyklu. V teorii peněz navázal plně na Mengera, avšak překonal ho. Teorie peněz je od té doby v souladu s teorií mezního užitku. To souvisí s vysvětlením původu peněz jako běžného zboží. Ukázal dále, že každé množství peněz v oběhu je optimální. Na základě podrobné analýzy peněz pak dospěl k závěru, že je to státní inflační politika, co způsobuje poruchy fungování trhu a vede k hospodářskému cyklu.

Konec první světové války znamenal pro Rakousko nástup k socialismu. Od toho ho však uchránil Otto Bauer, předseda rakouských socialistů, a jeho spolužák. On sám jej přesvědčil, aby Rakousko od socialistického experimentu uchránil.^[zdroj?] Stal se vládním poradcem a dokázal také zabránit hyperinflaci, jejíž důsledky byly později vidět v Německu. Dokázal tak, alespoň částečně, svými zdravými ekonomickými názory působit i na praktickou hospodářskou politiku.^[zdroj?]

V roce 1922 vydal dílo Die Gemeinwirtschaft (Socialismus), kde ukazuje na nemožnost fungování socialismu. Důvodem je, že v socialismu není možné provádět racionální ekonomickou kalkulaci. Věnoval se pak dlouhému sporu o ekonomickou racionalitu socialismu. Celá 20. léta vytrvale pracoval a vydal v roce 1927 Liberalismus, kde vysvětlil principy liberalismu a později také Kritik des Intervencionismus, kde naopak ukázal na zhoubné důsledky státních zásahů do hospodářství. Až do svého útěku před nacisty v roce 1934 však působil na Vídeňské univerzitě jen jako privátní docent. Organizoval však dnes již slavný Miseskreis, který shromáždil osobnosti, jež se poté staly slavnými po celém světě, např. Haberler, Schuetz, Kaufmann, Morgenstern.

V roce 1927 také založil Rakouský institut pro výzkum hospodářských cyklů, do jehož čela byl jmenován Friedrich Hayek. Spolu s ním předpověděl světovou hospodářskou krizi a to na základě výzkumů, které ukazovaly na neblahé důsledky úvěrové expanze. Svět však žil i nadále v iluzi prosperity a byl v roce 1929 zaskočen příchodem celosvětové krize.

V roce 1934 rychle opustil Vídeň a odjel do Ženevy. V roce 1940 pak musel uprchnout do USA. Nacisté pálili všechny jeho knihy, už jen pro jeho židovský původ. Za války, už v USA, vydává svá další dvě díla Omnipotent Government (Všemocná vláda) a Bureaucracy (Byrokracie) a pokračuje tak v analýze státního intervencionismu.

Od roku 1945 začal působit na Newyorské univerzitě, ale opět jen jako neplacený profesor (byl placen z fondu Wiliama Volkera).^[zdroj?] V roce 1949 vydal své dílo Human Action (Lidské jednání). Jakýmsi předchůdcem tohoto díla byla Nationaloekonomie z roku 1940, která však kvůli nebezpečí nacismu naprosto zanikla. V Human Action vytvořil komplexní pojednání o svém pohledu na ekonomii. V prvních kapitolách rozkryl krok za krokem metodologii a jednotlivé aspekty analýzy lidského jednání. Poté vytvořil pozitivní teorie fungování tržní společnosti a v poslední části se věnoval zásahům státu do ekonomiky. V teoretické práci neustal a v roce 1957 vydal své další dílo, rozsáhlou Theory and History, kde vysvětlil vztah mezi ekonomií a historií a ukázal na rozdílnou metodologii těchto věd. Ještě ve svých 81 letech vydal Ultimate Foundation of Economic Science (Definitivní základ ekonomické vědy), kde dává svému pojetí ekonomie jasné metodologické východisko.

Kromě své vědecké práce vytvořil i v USA svůj seminář, na který docházeli i dva jeho pokračovatelé, Murray Rothbard a Israel Kirzner. Stal se také členem nově ustavené a dnes světoznámé Mont Pelerin Society. Přátelil se s Henry Hazlittem, tehdejším editorem New York Times. Univerzity, plně ovládané keynesianismem^[zdroj?], mu však nepřály a on se tak nikdy nedočkal řádné profesury. Zemřel 10. října roku 1973, rok předtím, než byla jeho žáku Hayekovi udělena Nobelova cena.

• Lidské jednání (PDF, česky)
• Byrokracie (PDF, česky)
• Theory of Money and Credit (anglicky)
• Teorie peněz a úvěru (česky)
• Theory and History (anglicky)
• Nationaloekonomie (PDF, německy)
• Epistemological Problems of Economics (anglicky)
• Liberalismus (PDF, česky)
• Socialism (anglicky)
• Historické prostředí vzniku Rakouské ekonomické školy (česky)
• Poznámky a vzpomínky (česky)

• VON MISES, L. Antikapitalistická mentalita. Praha: Občanský institut 1994, ISBN 80-901659-0-7.
• VON MISES, L. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.
• VON MISES, L. Hospodářská politika: myšlenky pro dnešek a zítřek. Praha: Ludwig von Mises Institut 2014, ISBN 978-80-87733-11-0.
• VON MISES, L. Liberalismus. Praha: Ekopress 1998, ISBN 80-86119-08-4.
• VON MISES, L. Liberalismus – Úspěšná bilance. In: DOERING, D. Liberalismus v kostce. Jinočany: H & H 1994, ISBN 80-85467-79-8.
• VON MISES, L. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6.
• VON MISES, L. Svoboda a vlastnictví a jiné eseje. Brno: Institut Eugena von Böhm-Bawerka 2017.