Ludvík Singer

Narodil se v Kolíně v tehdejším Rakousku-Uhersku. Vystudoval Právnickou fakultu české univerzity v Praze. Původně patřil do českožidovského hnutí. Hillel J. Kieval ho řadí mezi ty českožidovské aktivisty, které ovšem vyhrocená atmosféra česko-německé konfrontace na přelomu století posunula směrem ke kultivaci samostatné židovské etnické identity. Už od počátku 20. století se angažoval v sionistických organizacích. Do sionistického hnutí se zapojil roku 1907. Od roku 1910 byl předsedou sionistického oblastního výboru v Čechách.[3]

V roce 1918 patřil mezi přední postavy Národní rady židovské, která sdružovala sionisticky a národně orientované Židy. V komunálních volbách v roce 1919 byl zvolen za Stranu uvědomělého židovstva do pražského zastupitelstva (uváděn coby advokát bydlící na Praze I, čp. 61).[4] V parlamentních volbách v roce 1920 kandidoval za Sdružené židovské strany do Národního shromáždění, ale strana nezískala potřebný počet hlasů pro vstup do parlamentu. Totéž se opakovalo i během parlamentních voleb v roce 1925, kdy Singerova kandidatura za Židovskou stranu nebyla úspěšná, mimo jiné i kvůli roztříštění židovských hlasů (na východě republiky se etablovala konzervativní Židovská hospodářská strana).[5]

Až po dalších parlamentních volbách v roce 1929 se stal poslancem Národního shromáždění za Židovskou stranu, která ovšem kandidovala v koalici se stranami československé polské menšiny. Dva poslanci za Židovskou stranu (kromě Singera ještě Julius Reisz) pak po volbách vstoupili do poslaneckého klubu Československé sociálně demokratické strany dělnickě. Během působení v parlamentu se Singer zabýval právními otázkami.

Zemřel 23. července 1931 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech. V parlamentu jej nahradil Angelo Goldstein.[5][6]

Jeho vnučkou byla spisovatelka Hana Bořkovcová.[7]