Ludvík Chlum

Narodil se v západočeských Klatovech. Jeho otec Karel Chlum byl kapelníkem husarského pluku, matka Kateřina, rozená Pubcová pocházela též z Klatov.[3] V období let 1875–1883 studoval na reálném a vyšším gymnáziu v Klatovech, pak studoval práva na české univerzitě v Praze. Během třetího roku studií působil jako jednoroční armádní dobrovolník ve Vídni. V květnu 1889 získal v Praze titul doktora práv. Po jeden rok pracoval na praxi u okresního soudu v Klatovech, pak další rok na praxi u zemského soudu v Praze. Následně nastoupil jako koncipient do klatovské advokátní kanceláře Karla Hostaše. Byl veřejně aktivní. Po dva roky předsedal akademickému spolku Úhlava, byl jednatelem občanského politického klubu v Klatovech a přednášel na veřejných schůzích. Podílel se na činnosti redakce Klatovských listů.[4][5]

V červenci 1893 se přestěhoval do Jihlavy, kde se stal koncipientem v advokátní kanceláři Karla Maláta, jenž tehdy patřil mezi předáky jihlavské české menšiny. V září 1896 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Byl tehdy jedním ze tří jihlavských českých advokátů. Angažoval se v českém spolkovém a politickém životě v Jihlavě. Společně s Malátem působil v Jihlavských listech. Profiloval se jako mladočech a spolupracoval s Janem Mášou. V roce 1895 byl spolu s Mášou odsouzen v pokutě za své články, v nichž brojil proti německým aktivitám ve Štokách. Poté, co se Máša odstěhoval do Brna, koupil Chlum jihlavskou tiskárnu a pokračoval ve vydávání Jihlavských listů. Byl aktivní ve spolku Jihlavská beseda, podílel se na výstavbě nového Besedního domu dokončeného roku 1894. Patřil mezi aktivisty organizace Ústřední matice školská a inicioval vznik její pobočky Školská matice jihlavská roku 1907, jíž pak až do sklonku svého života předsedal. Školská matice jihlavská zajistila roku 1910 zřízení první třídy české měšťanské školy. V roce 1919 pak došlo k vzniku českého státního reálného gymnázia. Podobně aktivní byl i v menšinovém spolku Národní jednota pro jihozápadní Moravu (v letech 1910–1916 člen jejího ústředního výboru). Byl činný i v Sokole a působil coby jednatel jihlavské pobočky Klubu českých turistů. V roce 1904 založil úvěrní ústav v Jihlavě a byl jeho ředitelem.[4][5]

Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, český obvod Třebíč, Náměšť, Jihlava atd.[6] Do sněmu byl zvolen jako kandidát Lidové strany na Moravě (moravská odnož mladočeské strany).[5] Ta se roku 1909 sloučením lidové a pokrokové strany transformovala na Lidovou stranu pokrokovou na Moravě, v jejímž klubu se Chlum uvádí.[7][8]

Během první světové války byl pod policejním dozorem. Podezření v očích státních úřadů budil zejména dar pro srbský Červený kříž, který poskytl před válkou. V roce 1915 byl odsouzen k šesti měsícům těžkého žaláře. Důvodem mělo být to, že nesmekl klobouk během rakouské hymny. Byl ale osvobozen a strávil jen tři dny v zajišťovací vazbě.[4] Podle jiného zdroje ovšem strávil 19 měsíců ve vězení na Špilberku.[8] Ve dnech bezprostředně po vyhlášení samostatného státu na přelomu října a listopadu 1918 byl členem Národního výboru v Jihlavě, který přebíral moc ve městě. Poté, co správu města převzal český vládní komisař, se Chlum stáhl z aktivní politiky. Nadále ovšem pokračoval ve svých aktivitách na podporu českého živlu v nyní již etnicky silně promíseném jihlavském jazykovém ostrově. Publikoval právní studie v odborném tisku. V prosinci 1929 se neúspěšně snažil o zvolení v komunálních volbách coby předák vlastní kandidátní listiny. Později se přiklonil k Československé straně národně socialistické. Krátce vydával list Slovo Českomoravské vysočiny.[4]

V roce 1930 odjel na cestu do Istanbulu. Vrátil se těžce nemocný. Prodal advokátní kancelář a v srpnu 1931 se odstěhoval do Prahy.[4] Zemřel v únoru 1932 v Praze v bytě svého syna, kde po nějakou dobu bydlel.[8] Příčinou úmrtí byl zápal plic.[4]