Ludmila Turečková
Ludmila Turečková (rozená Laštovková, okolo 1900 – po 1988) byla česká právnička a advokátka, členka KSČ, která byla činná jako obhájkyně ex offo obviněných během politických procesů v komunistickém Československu v 50. letech a také následných rehabilitacích odsouzených politických vězňů v 60. letech 20. století. Byla manželkou právníka, historika a profesora Právnické fakulty Univerzity Karlovy Josefa Turečka.
JUDr. Ludmila Turečková | |
---|---|
Rodné jméno | Ludmila Laštovková |
Narození | okolo 1900 ? Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | po 1988 ? Československo |
Národnost | česká |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | právnička, obhájkyně |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodila se do rodiny inženýra Zdeňka Laštovky.[1] Po absolvování středního vzdělání začala studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde odpromovala a získala titul JUDr. Až do roku 1900 docházely dívky na přednášky na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Řádné studium práv mohly ženy nastoupit až se vznikem Československa roku 1918. Složila advokátské zkoušky, jako jedna z vůbec prvních žen v ČSR: do roku 1931 bylo v zemi registrováno 7 advokátek, ještě před rozpadem tzv. První republiky roku 1938 tehdy působilo na území ČSR 45 právniček.
Pravděpodobně již při studiích se seznámila s Josefem Turečkem, původem z Plzně, za kterého se později provdala a užívala příjmení Turečková. Tureček v nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, patrně ve stejné době vstoupila do strany také Turečková.
Proces Machalka a spol.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se dostala pod tlak režimu, mimo dalších politicky nepohodlných společenských skupin, také katolická církev a její představitelé. Nový režim začal soustavně usilovat o rozklad církevních struktur prostřednictvím vykonstruovaných obvinění a uměle vytvořených důkazů, majících za cíl zdiskreditovat církev před veřejností a zbavit jí společenské moci a důvěry. V roce 1951 byla Turečková přidělena jako obhájce ex offo dvěma obviněných kněží, Ivana Mistiaka a Jana Urbana, v procesu se skupinou Augustina Machatky. I přes účelové vedení procesu a tajný protokol procesu s předem určenými rozsudky se Turečková snažila své mandanty hájit dle řádného advokátského jednání, soudu navrhovala osvobození obžalovaných a také propuštění zadržených svědků v procesu. Její námitky však byly soudem zamítnuty, v procesu pak padly mnohaleté tresty vězení. Jako prokurátorka v procesu působila lidová prokurátorka Ludmila Brožová, známá díky svým emotivními vystoupeními v procesu se skupinou Milady Horákové.
Rehabilitace politických vězňů
Přehodnocení politiky KSČ v 50. letech, po tzv. pádu kultu osobnosti, vedly k propuštění velké části odsouzených během vykonstruovaných procesů v rámci amnestie roku 1960.[2] V následujících letech pak začalo přibývat odsouzených domáhajících se revize svého soudního řízení a následné rehabilitace. Turečková v této době zastupovala několik takto postižených mandantů, u řady z nich pak dosáhla nápravy.
V 70. letech pak odešla do penze. Ovdověla roku 1979.
Úmrtí
Ludmila Turečková zemřela po roce 1988. V tomto roce uveřejnila v deníku Lidová demokracie oznámení o 9. výročí úmrtí jejího manžela.[3]
Odkazy
Reference
- Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. (česky)
- Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Ženská stopa v české advokacii. www.bulletin-advokacie.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.