Lubomír Hájek

Lubomír Hájek se narodil v Tisovci na Slovensku dne 15. srpna 1927 v rodině vojáka z povolání. Po maturitě v roce 1946 v Bratislavě se zapsal na studium oboru hornictví na tehdejší Vysoké škole technické v Bratislavě. Po první státní zkoušce v roce 1948 v polovině studia přestoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kterou úspěšně dokončil v roce 1950. Na této škole pak pedagogicky působil jako odborný asistent profesorů Karla Vorálka a Vojtěcha Sládečka až do roku 1956, kdy přešel do provozu na tehdejší Důl Stalin v Ostravě Heřmanicích do funkce vedoucího větrání, a ihned také převzal tehdy ještě kumulované vedení závodní báňské záchranné stanice.

Dnem 14. října 1958 nastoupil na HBZS Ostrava jako její vedoucí. V této funkci, která započala dne 14. října 1958 a postupně se změnila na ředitelský post setrval dlouhých 27 let, až do 31. ledna 1986. Stal se v celé naší vlasti i v zahraničí uznávaným odborníkem v oblasti záchranářství, a to nejen báňského. Jeho působení v báňské záchranné službě je nerozlučně spojeno s rozsáhlou modernizací v celém pojetí organizace, taktiky a technického vybavení báňského záchranářství v OKR.[2] V aktivním věku se zúčastnil mnoha záchranářských akcí, kde působil jako velitel záchranářských sborů. Zúčastnil se důlního neštěstí na dole Hlubina v roce 1960, které si vyžádalo 54 obětí a o rok později na dole Dukla v roce 1961 v Dolní Suché se 108 mrtvými horníky. Pracoval také ve Vědecko výzkumném uhelném ústavu v Ostravě Radvanicích a spolupracoval také s Hlavní báňskou záchrannou stanici v Essenu. Rostoucí počet pracovních úrazu v dolech a důlní neštěstí z roku 1963, kdy se na Dole Urx v Petřkovicích otrávilo 9 horníku sírovodíkem po průvalu starých vod, stal v čele těch, kteří se v roce 1965 významně zasloužili o zprovoznění hyperbarické komory.[3] Dále má také velkou zásluhu na vzniku Lékařské první pomoci v podzemí v roce 1968, která byla následně zakotvena v zákoně. Po odchodu z HBZS nastoupil jako odborný poradce tehdejšího federálního ministra paliv a energetiky.

Byl ženatý s manželkou Ludmilou (roz. Dembovskou), se kterou strávil skoro šedasát let společného manželství.

Lubomír Hájek byl spoluautorem první poválečné učebnice báňského záchranářství a také spoluzakladatelem listovky Záchranář,[2] kde po dlouhá léta byl předsedou její redakční rady a dodnes je nepřekonaným autorem mnoha odborných statí a sběratelem nejrozmanitějších záchranářských informací, které poskytoval odbornému tisku. Zasvětil celou svoji produktivní část života záchranářství a bezpečnosti hornického provozu.

Zemřel ve věku 82 let dne 3. února 2010 v Ostravě.[4][5][6][7]

Byl také členem klubu přátel Hornického muzea OKD.

• Přispíval do odborářských novin Zdař bůh, periodik Horník-Uhlí-Rudy-geologický průzkum.
• Byl dlouholetým předsedou redakční rady časopisu Záchranář.

• Důlní záchranářství. Praha 1: SNTL – Nakladatelství technické literatury,n.p.,Spálená 51, 1977. 452 s.(spolu s Faster Petr)
• Ionizační anometr. in: Uhlí,č.5, 1974.
• Oblek do vysokých teplot. in: Uhlí, č.4, 1974.
• Organisation des Grubenrettungsdienstes in der CSSR. Atemschutz – Inf.č.1,1972. (APFELTHALER, R)
• Organizace záchranných prací a lékařské služby při záchraně pomocí vrtů. Sborník referátů. Havířov, OKD, OŘ 1971.
• Výbuchy uhelného prachu Ostrava, HBZS. in: Záchranář, 8/1981.
• Einsatze der Grubenwehr in extremen Bedingungen der tiefen Steikohlenbergwerken. Freiberg: Bergakademie, 1985.
• Fyziologické normy bezpečnosti v prostředí s vysokou teplotou. Ostrava, HBZS. in: Záchranář 3/1968. Popilkocementová směs. Ostrava, HBZS. Záchranář 5/1985.

• Systém řízení bezpečnosti práce na důlních podnicích,in:Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava 45,199, č.2, s.139–144 (s P.Prokopem).
• Ventilation at attenuation and shut-down periods of mine, in:Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava 44,1998, č.1, s.3–15 (a A.Otahálem, P. Prokopem a J. Mičulkem).

• V roce 1962 (26. 4.) mu prezident propůjčil – Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
• V roce 1963 (29. 4.) mu prezident propůjčil – Vyznamenání Za vynikající práci
• V roce 1968 (9. 9.) mu prezident propůjčil – Vyznamenání Za pracovní věrnost
• V roce 1974 (9. 9.) mu prezident propůjčil – Řád rudého praporu práce

• V roce 1977 (27.6.) mu byl udělen Řád práce[8]

• V roce 1989 mu byl udělen Złoty MEDAL CENTRALNEJ STACJI RATOWNICTWA GÓRNICZEGO
• V roce 1997 mu byl udělen Zlatý záchranářský kříž.