Důl Heřmanice

Hornická činnost v oblasti probíhala už od roku 1838 na Hrušovském dole (1844–1876) v podobě kutacích jam, které založilo Arcibiskupství Olomouc prostřednictvím ředitelství Rudolfovy hutě. Od roku 1840 ji mělo v nájmu Vítkovické těžířstvo.[p. 2] Bylo zde vyhloubeno mnoho mělkých kutacích jam např. jámy č. 15, 16, 17, 20, 21 a 22. V této oblasti se angažovalo i Kamenouhelné těžířstvo bratří Kleinů, které vedlo spor o získání důlních polí právě s Vítkovickým těžířstvem[2]. Dlouhý sporný proces byl ukončen vyrovnáním v roce 1850, kdy kutací pole jižně od železnice Bohumín–Přerov připadla Vítkovickému těžířstvu a severně Kamenouhelnému těžířstvu bratří Kleinů. V Heřmanicích prováděl neúspěšně kutací práce i hrabě Harrach[p. 3] od něhož jámy odkoupilo Innské hlavní těžířstvo (později Rakouská alpinská montánní společnost)[3]. Jako první hlubinný důl byl založen v roce 1872 důl Ida (1872–1979) nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly[p. 4] v dobývacím poli Hrušov. V roce 1942 byl založen VHHT důl Viktoria[p. 5] (1942–1998) v dobývacím poli Heřmanice a v roce 1962 důl Rychvald (1962–1997) v důlním poli Rychvald (Viktoria a Viktoria I.). Doly Ida (Viktoria) a Viktoria I. byly v roce 1946 přejmenovány na Důl Generalissimus Stalin,[p. 6] od 31. 12. 1951 Důl Stalin, n. p[p. 7] a v roce 1962 Důl Rudý říjen, n.p. V roce 1966[p. 8] došlo ke sloučení dolů Rudý říjen a Petr Cingr na Důl Rudý říjen k.p.[p. 9] V šedesátých letech 20. století dochází k částečnému útlumu dolů, buď z důvodů vytěžení zásob nebo těžba byla řešena jiným způsobem. V roce 1969 byla ukončena těžba na dole Ida. Od 1. 1. 1991 Nastává opět změna názvu na Důl Heřmanice. K 1. 7. 1993 bylo důlní pole zrušeného Dolu Heřmanice začleněno pod Důl Odra.[4]

Dne 30. června 1993 dochází k celkovému útlumu těžby uhlí. Jako poslední byla likvidována jáma a těžní věž Heřmanice 2. Unikátní kozlíková těžní věž[p. 10], která tvořila výjimečnou dominantu ostravské čtvrti Heřmanice i jejího okolí, byla likvidována odstřelem 9. října 1998.[2]