Grafenried

Grafenried byl původně bavorskou vesnicí. První zmínky o něm pocházejí z roku 1282 v urbáři pro Dolní Bavory.[1][2] V roce 1764 došlo k úpravě česko-bavorské hranice, kterou byla severní část vesnice připojena k Čechám a dostala jméno Obergrafenried. Jižní část zůstala v Bavorsku jako Untergrafenried (dnes část města Waldmünchenu). Reforma církevní správy následovala 44 let později: v roce 1808 přešel Grafenried zpod správy řezenské diecéze pod diecézi českobudějovickou.

Již v 18. století stávala v obci kaple, ke které nechal roku 1753 majitel statku přistavět kostelní loď, z původní kaple se stal presbytář. V roce 1775 byla k lodi přistavěna také věž s barokní bání, v roce 1786 byl založen místní hřbitov, v roce 1787 nechala poblíž baronka Anna Katharina von Müller postavit faru, s přízemní částí pro církevní účely a patrem pro své vlastní potřeby po odchodu do důchodu. Zemřela však dříve, než odešla do důchodu.[1]

Po roce 1913 bylo v Obergrafenriedu 38 domů a v nich žilo skoro 300 obyvatel, byly tu 4 obchody, pivovar, tři hostince, cihelna i škola, která byla upravena v roce 1876 ze starého zámečku. Zaznamenaná tu byla následující řemesla: řezník, kovář, kolář, pekař, truhlář.[1]

Podle sčítání obyvatel v roce 1930 žilo v Grafenriedu 244 obyvatel, z toho čtrnáct Čechů. Význam nevelké obce zvyšoval poměrně využívaný hraniční přechod a farní kostel svatého Jiřího.[3] Po druhé světové válce byla drtivá většina obyvatel násilně vysídlena, následné dosídlení bylo pouze částečné. Obec dostala roku 1948 nové jméno Lučina. Počátkem padesátých let dvacátého století muselo obyvatelstvo v důsledku vytvoření přísně střeženého hraničního pásma odejít.[1] Mezi lety 1951 a 1964 zde byla dislokována 9. rota Pohraniční stráže.[4] Věže kostela byly strženy mezi roky 1970 až 1975.[1]

Roku 2011 odkrytím základů kostela započal projekt obnovy zbytků budov a vytvoření naučné stezky, na kterém spolupracují potomci místních rodáků s českými historiky.[5]