Louis Armstrong

Narodil se v roce 1901 v černošské čtvrti v New Orleansu. Datum Armstrongova narození je však obestřeno záhadou: sám Armstrong jej uváděl na Den nezávislosti roku 1900 (4. červenec 1900), což bylo v Americe velice oblíbené datum u všech Američanů, kteří neměli rodný list. Místo 4. července 1900 se nejčastěji oficiálně uvádí 4. srpen 1901.[1] Existují však seriózní odhady, že to bylo o několik let dříve. Údajně neexistuje jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let.^[zdroj?]

Jeho otec William Armstrong se se synem i jeho matkou prakticky nestýkal. Jeho nezájem Louis těžce nesl a v dospělosti se snažil toto prázdné místo zaplnit jinými vztahy. Matka Louise nechala na vychování tchyní a sama se přestěhovala do Perdido Street, přímo do samého středu černošského Storyvillu v New Orleans. Pro Louise poslala až kolem roku 1905, aby se staral o ni, tehdy nemocnou, a o jeho tříletou sestřičku Beatrice, přezdívanou Mama Lucy. Do školy chodil jen pět let. Často musel shánět jídlo sám, jelikož jeho matka byla pryč i několik dní. Prodával noviny, dělal poslíčka prostitutkám, občas něco ukradl nebo hrál kostky. Od deseti let se cítil být hlavou rodiny. Ve dvanácti letech skončil v polepšovně pro barevné chlapce za střelbu do vzduchu z bujarosti na Silvestra.[2][3] Zde se naučil hrát na kornet a stal se vedoucím ústavního dechového orchestru. Ve čtrnácti letech si ho vzal domů otec, který už měl novou rodinu se dvěma syny. Když se mu narodila ještě dcera, poslal Louise k matce. Rozvážel uhlí, živil se příležitostnou prací a hraním na pohřbech, v tančírnách a na různých oslavách. V roce 1917 založil s kamarády malou kapelu. Jeho velkým vzorem a také patronem byl Joe King Oliver, kapelník jazzové hot skupiny.[4] Po jeho odchodu do Chicaga v roce 1918 ho Louis nahradil v orchestru Kida Oryho, který patřil k nejlepším v New Orleans. Přestal rozvážet uhlí a živil se jenom hraním. Oženil se s prostitutkou Daisy Parkerovou, ale jejich manželství vydrželo jen čtyři roky.[3][5]

Popularita Louise Armstronga v New Orleans stoupala. Od roku 1921 hrál ve známé kapele  Tuxedo Brass Band a současně i na výletních parnících na Mississippi v orchestru Fata Marablea, kde měl stálé angažmá v letech 1919–1921. Zde se naučil číst noty.[3] Následovala skupina Paula Domingueze a trio Shelbyho Singletona.

Od roku 1922 hrál v Chicagu, ve skupině King Oliver's Creole Jazz Band, kde se stal druhým kornetistou. S ní také v roce 1923 poprvé nahrával pro gramofonovou firmu Okeh (skladby Dippermouth Blues, Chimes Blues, Snag Rag atd.).[5] Začátkem roku 1924 se podruhé oženil s Lilian Hardinovou, klavíristkou Oliverova orchestru. Na její popud spolu odešli do New Yorku, kde Louis přijal angažmá v orchestru Fletchera Hendersona.[6]

V roce 1925 se vrátil do Chicaga a stal se nezávislým kapelníkem. Založil vlastní skupinu Hot Five (kornet, pozoun, klarinet, banjo, klavír), kterou o dva roky později rozšířil o tubu a bicí a dal jí název Hot Seven. Z této doby jsou novátorské studiové nahrávky s Louisovými virtuózními improvizacemi a scatovým zpěvem, které patří do jazzové klasiky: např. Heebie Jeebies, West End Blues, Weather Bird,[7]Cornet Chop Suey, Muskrat Ramble, Come Back Sweet Papa , Oriental Strut.[5] V letech 1928–1929 vedl proměnlivou formaci Savoy Ballroom Five. V roce 1926 přešel od kornetu k trubce.[7]

Od roku 1930 žil Armstrong v New Yorku, hrál v jako sólista v několika velkých orchestrech, jejichž hudebními šéfy byli Carroll Dickerson, Zilmer Randolph a Luis Carl Russell. V Evropě vystoupil poprvé v roce 1932 v Londýně a v následujících třech letech hrál ve Francii, Švýcarsku, Belgii, Itálii, Holandsku a Skandinávii.[5][7] Jeho popularita ho v tomto období odváděla od čistého jazzu ke komerční tvorbě, i když si stále udržoval vysoký standard. Kritiku jazzových příznivců vyvolal, když uzavřel v r. 1935 smlouvu s vlivným agentem Joem Glaserem.[7] Jako jeden z prvních Afroameričanů hrál v celovečerních filmech (Ex-Flame z r. 1930, Umělci a modely z r. 1937 nebo Dr. Rytmus z r. 1938).[8] V roce 1939 účinkoval v úspěšném muzikálu Swingin' The Dream na Broadway.[5] V roce 1938 se Armstrong rozvedl s Lil Hardingovou, s níž nežil už od roku 1931. Potom se oženil s Alphou Smithovou, ale jejich manželství trvalo jen čtyři roky. V roce 1942 si vzal zpěvačku Lucille Wilsonovou a zůstali spolu až do Armstrongovy smrti.

V roce 1947 založil skupinu All Stars a začal znovu nahrávat ve stylu neworleanského jazzu. Stal se skutečnou mezinárodní hvězdou, často koncertoval po celém světě a jako kulturní vyslanec (Ambassador Satch) reprezentoval svou vlast. Po jeho boku mnoho let vystupovala i „lady jazz“ Ella Fitzgeraldová. Objevil se v řadě dalších filmů, z nichž poslední byl Hello, Dolly! v roce 1969. Za nahrávku skladby Hello, Dolly získal svou první Zlatou desku.[5] V roce 1954 vydal autobiografii Satchmo: My Life in New Orleans, ve které vzpomíná na své dětství a jazzové začátky.[3]

První infarkt jej postihl už v roce 1959. Říká se, že když 6. července 1971 umíral, tak se na své smrtelné posteli smál.

Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. V tomto přirozeném vyjadřování tkvělo jeho kouzlo osobnosti. Byl jednou z nejznámějších osobností neworleanského jazzu. Po celý svůj život zůstal věrným přívržencem raných improvizací s krátkými obdobími orchestrální swingové hudby a typickým představitelem hot-jazzu.

Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy, široký úsměv a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. V roce 1957 ale vystoupil proti Eisenhowerově vládě během rasových nepokojů.[7]

V březnu 1965 navštívil Louis Armstrong se svou skupinou All Stars na 10 dní Československo a vystoupil v pražské Lucerně. Jeho koncert moderovala dvojice Suchý-Šlitr. Akce se stala významnou společenskou událostí, které se účastnili i známí zpěváci a hudebníci tehdejšího Československa.[9] Jeho pražský koncert se pro mnoho jeho českých a slovenských fanoušků stal nezapomenutelným hudebním zážitkem.[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Armstrong na Wikimedia Commons
• Galerie Louis Armstrong na Wikimedia Commons
• Osoba Louis Armstrong ve Wikicitátech
• Fotogalerie: Louis Armstrong v Praze v roce 1965 – foto Václav Chochola