Lou Gehrig

Jeho kariéra trvala 17 let a celou svou kariéru hrál za newyorské Yankees a to téměř výhradně na první metě. Byl vynikajícím pálkařem a za svou kariéru dokázal odpálit 493 homerunů. V roce 1939 musel z důvodu vážného onemocnění ukončit keriéru a byl ihned uveden do baseballové síně slávy[1]. Jeho dres s číslem 4 byl Yankess vyřazen jako vůbec první v celé Major League Baseball.

Byl držitelem několika dlouhotrvajících rekordů MLB. Až do roku 2013 držel rekord v počtu 23 odpálených grandslamů během své kariéry, než byl překonán dalším hráčem Yankees Alexem Rodriguezem.[2] Více než půlstoletí vydržel také jeho rekord v počtu 2130 odehraných utkání bez přestávky, než byl v roce 1995 překonám Calem Ripkenem z Baltimoru.[3]

V roce 1999 byl fanoušky zvolen do týmu století, když získal nejvyšší počet 1,2 milionu hlasů.[4]

Během jarního tréninku na sezónu 1939 nedokázal odpálit jediný homerun a ani začátek sezóny ho nezastihl v dobré formě, cítil se slabý, pomalý a jeho statistiky byly v tomto roce nejhorší za celou jeho kariéru.[5] Poslední zápas odehrál 30. dubna proti Washingtonu a po dni volna požádal sám o pauzu po rekordních 2130 zápasech.

V červnu roku 1939 mu byla diagnostikována Amyotrofická laterální skleróza, degenerativní onemocnění buněk centrální nervové soustavy, které je neléčitelné a má za následek celkovou paralýzu. Právě po něm se nemoci, především v Severní Americe, říká Lou Gehrigova choroba.

Rychlý postup nemoci měl za následek nucené ukončení kariéry a úmrtí dva roky po diagnóze, v červnu roku 1941, těsně před jeho 38. narozeninami.