Lokál
Lokál (také lokativ, zkratka LOC je mluvnický pád vyjadřující obvykle umístění v objektu, jehož pojmenování ohýbá. Navržený český název místník se neujal,[1][2] v češtině se zpravidla označuje jako 6. pád, případně latinským názvem.
Lokativ v různých jazycích
Čeština
V češtině je lokál šestým v pořadí (ptáme se o kom?, o čem?, v kom?, v čem?). Často vyjadřuje příslovečné určení místa (kde?), což mu dalo jméno (latinsky locus = "místo"). V češtině se vyskytuje pouze po předložce a používá se i pro jiné účely.
Latina
V latině existoval lokativ původně samostatně, později však splynul s několika jinými pády. Např. Rōmae ‒ v Římě, Tarentī - v Tarentu (splývá s genitivem).
Ruština
V ruštině se použije většinou 6. pád „предложный падеж“ (předložkový pád, prepozitiv, Präpositiv) ve funkci lokálu.
Němčina
Němčina lokativ nemá. Používá buď příslovcí (zu Hause ‒ doma, nach Haus ‒ domů) nebo podstatných jmen s předložkami (in dem Haus (im Haus) ‒ v domě, in das Haus (ins Haus) ‒ do domu (dovnitř), zu dem Haus (zum Haus) ‒ k domu). Rozeznává, zda se ptáme kam? nebo kde? Téměř vždy platí: Na otázku kde? odpoví třetí pád (dativ) a na otázku kam? čtvrtý pád (akuzativ). Výjimkou je předložka zu (k), která dativem odpovídá i na otázku kam? Otázka odkud? se většinou pojí se třetím pádem, výjimkou je složitá otázka kudy?, na niž lze odpovídat různými způsoby.
Důležité je rozlišovat mezi hier (zde) a her (sem), právě tak jako da/dort (tam - odpověď na otázku kde?) a hin/dort hin (tam - odpověď na otázku kam?).
Mnoho sloves pohybu tvoří různé tvary v závislosti na směru:
| sem | odněkud | kommen, herkommen, hereinkommen, herauskommen, herunterfallen, … |
| tam | někam | gehen, fahren, hingehen, hineingehen, hinausgehen, hinaufklettern, … |
Lotyština
V lotyštině je lokativ bezpředložkový a je velmi frekventovaný, neboť lotyština předložku odpovídající českému v vůbec nemá. Odpovídá se jím na otázky kde, v kom, v čem.
Jsou pro něj charakteristické koncovky obsahující dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku [uo] (psanou „o“), což platí pro všech šest deklinací a pro jednotné i množné číslo. Např. nom. Rīga, lok. Rīgā v Rize.
Gramatiky preferují slovní označení pádů. Je uváděn jako předposlední před vokativem - tedy jako pátý v gramatikách, které nepočítají s instrumentálem, šestý ve starších gramatikách, které uváděly instrumentál jako samostatný pád.
Finština
Ve finštině jsou dvě skupiny lokálních pádů (inesiv, illativ, elativ a adessiv, allativ a ablativ). Místo lokativu má finština inesiv, kterým se vyjadřuje umístění v něčem, a adessiv, kterým se vyjadřuje umístění na něčem. Prauralský lokativ přetrvává v některý případech v ustálených spojeních i v moderní finštině, např.
- ulkona „venku“
- kotona „doma“.
Ve finské gramatice je lokativ zahrnut do essivu. Jeho koncovka je -na nebo -nä podle samohláskové harmonie.
