Loděnkovití
Loděnky jsou mořští hlavonožci z čeledi loděnkovití (Nautilidae) označovaní jako živoucí fosílie. Ve dvou rodech Nautilus a Allonautilus čeleď nyní obsahuje posledních šest žijících druhů loděnek, kterým, podobně jako sépiím, zůstala část kostnaté schránky. Jsou tudíž nejprimitivnější zástupci celé třídy. Loděnkovití patří ke třídě hlavonožců, jíž jsou počáteční formou. První loděnky se objevily na konci kambria, asi před 500 miliony lety. Většina druhů loděnek již vyhynula.
 Loděnkovití | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | hlavonožci (Cephalopoda) |
| Podtřída | čtyřžábří (Nautiloidea) |
| Řád | Nautilida |
| Čeleď | loděnkovití (Nautilidae) Blainville, 1825 |
| Rody | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zajímavostí je, že loděnky mají kolem ústního otvoru až 90 krátkých ramen, což je u hlavonožců rekordní počet. Schránka vzniká vylučováním a bývá rozdělena na 33 až 36 přepážek, ze kterých část slouží jako hydrostatický orgán. Zbylé komůrky, které již nejsou obydleny, fungují jako tlakové komory. Ty umožňují hlavonožcům vertikální pohyb, neboť jsou plné plynu a tekutiny a spojeny sifonem (trubice spojující prvotní malou komůrku s komůrkou obývanou živočichem). Každá změna množství tekutiny jim umožňuje stoupat či klesat. Největší známá schránka má 253 mm. Další zajímavostí je, že se pohybují schránkou napřed, což činí jejich pohyb částečně chaotickým. Loděnky můžeme nalézt až půl kilometru pod hladinou moře. Za potravu jim slouží menší rybky a korýši.
Rozšíření
Přeživší druhy se vyskytují v Pacifiku a v určitých částech Indického oceánu, převážně v tropech a hlavně kolem útesů.
Fosílie loděnek se vyskytují v usazeninách jak u strmých břehů tak například na polích.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu loděnkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Nautilidae ve Wikidruzích- http://shells.webz.cz/zajimavosti.html Archivováno 28. 1. 2007 na Wayback Machine
