Live to Tell

Po skončení Madonnina koncertního turné nazvaného The Virgin Tour v červnu 1985, zpěvačka požádala producenty Patricka Leonarda a Stephena Braye, zdali by s ní nesložili několik skladeb na plánované třetí studiové album True Blue (1986). Píseň „Live to Tell“ byla původně vytvořena Leonardem na soundtrack romantického filmu Oheň s ohněm společnosti Paramount Pictures.[1] Leonard k procesu zrodu díla uvedl: „Moji manažeři zastupovali také hocha, který ten film režíroval; jednalo se o jeho debut. Část snímku jsem viděl a měl k dispozici scénář. Tak jsem složil ústřední motiv a řekl: 'Co kdybych oslovil Madonnu, aby k tomu napsala slova?'“.[1]

Madonna zpívá u klekátka směs skladeb „Live to Tell“ a „Oh Father“ během turné Blond Ambition World Tour v roce 1990

Studio Paramount však titulní skladbu odmítlo, když se domnívalo, že Leonard není schopen zkomponovat hudbu k celému filmu. Zamítavá reakce přišla poté, co již skladbu představil Madonně.[1] Ta se ji rozhodla použít pro nové kriminální drama Na dosah, kde hlavní roli získal její tehdejší manžel Sean Penn. K hudbě okamžitě dopsala text a demoverze byla nahrána na magnetofonovou kazetu. Píseň následně prezentovala režiséru Jamesi Foleymu, jenž se po jejím poslechu rozhodl Leonarda angažovat jako skladatele pro celou filmovou hudbu, a to z podnětu zpěvačky.[2]

Ve chvíli, kdy Sean Penn zavolal Leonarda z Foleyho domova, pracoval skladatel na přepisu notového zápisu k albu Bad od Michaela Jacksona. Penn mu oznámil, že podle Madonnina návrhu by měl vytvořit hudbu ke snímku Na dosah, a také se dotázal, koho původně zvažoval jako zpěváka titulní písně.[1] Ačkoli Leonard při psaní hudby nejdříve zamýšlel obsadit mužský hlas,[2] následně se rozhodl pro interpretaci Madonny.[1] Později k jejímu projevu uvedl: „Bylo to tak nevinné a bázlivé. Jakoby prosté, tak syrové jak to jen může být, což je také část, která tomu všemu dala šarm.“[2][3]

„Live to Tell“ je popová balada instrumentálně doprovázená klávesami, syntezátorem, funkovou kytarou a směsí umělých a skutečných zvuků bicích nástrojů.[4] Podle partitury notového zápisu zveřejněného na Musicnotes.com nakladatelstvím Alfred Publishing, je skladba zapsána v klíči F dur ve středním tempu se 112 údery za minutu.[5] Píseň začíná instrumentálním úvodem syntezátoru za použití basového pedálu na d moll.[6]

Hlasové rozpětí Madonny dosahuje šířky dvou oktáv od G₃ do G₅.[5] Během zahájení zpěvu první sloky, přechází basový pedál do C dur, následně se během refrénu vrací na F a v průběhu jeho zakončení se mění v d moll.[6] Tato posloupnost se opakuje v průběhu druhé sloky a refrénu, který je náhle přerušen utichnutím hlasu s podkladem slabého zvuku syntezátoru, hrajícího v d moll. Zpěvačka pokračuje slovy: „If I ran away, I'd never have the strength… ,“ v kontrastu k předchozí části, mezí tóny kláves D a F, a zakončuje návratem k refrénu, jenž se opakuje do vymizení (fade-out).[6]

Text skladby vykresluje spletitost klamání a nedůvěry.[4] Naznačuje také šrámy dětské duše a obsahuje mimořádný emocionální náboj.[7] Podle knihy The Heart of Rock & Soul z pera hudebního kritika Davea Marshe představuje archetypální vzor pro skladby typu „Live to Tell“ píseň kapely The Platters nazvaná „The Great Pretender“.[4] V rozhovoru o psaní textu Madonna uvedla: „Přemítala jsem nad mým vztahem k rodičům a pokračujícím lhaním. Ta píseň je o tom být silný, a tázání se, jestli dokážete být tak silní, že nakonec přežijete“.[8]

Skladba byla hudebními recenzenty všeobecně dobře přijata.

Madonna zavěšena na skleněném kříži, Confessions Tour 2006

V hodnocení alba True Blue ji Stephen Thomas Erlewine z Allmusic nazval „báječnou baladou, která přepisuje pravidla současného crossoveru adult contemporary“.[9] Jim Farber píšící pro Entertainment Weekly píseň označil za „její nejlepší baladu k danému datu“.[10] Žurnalista David Browne ze stejného časopisu v recenzi kompilačního alba The Immaculate Collection hit definoval jako „jeden z malá jejích úspěšných zásahů být tvůrkyní balad“.[11] Alfred Soto z periodika Stylus Magazine napsal, že „poskládání slov textu zůstává od ní tím nejlepším“, a její zpěv „kypí rozmanitostí životních útrap, jež nikdy neodmítala sdílet“.[12]

Sal Cinquemani ve Slant Magazine o písni pronesl, že „přepsala pravidla toho, jaký byl dosud očekávaný zvuk popové skladby“.[13] Edna Gundersenová z deníku USA Today pak konstatovala, že se jedná o „náladovou srdcervoucí píseň, snad její nejlepší vůbec“.[14]

Adam Sexton, autor knihy Desperately Seeking Madonna: In Search of the Meaning of the World's Most Famous Woman, považoval „Live to Tell“ za provokativního souputníka druhého singlu alba „Papa Don't Preach“, a dodal: „Madonna vhodně odměřila utlumenost navzdory nutkání si postěžovat.“ Sexton také ocenil produkci a sdělil: „Samotná hudba vsugerovává hrozící zkázu, což je fakt, který ji činí více vtíravou.“[15] Allen Metz a Carol Bensonová, kteří napsali knihu The Madonna Companion: Two Decades of Commentary, uvedli že skladba rozšířila hudební obzory interpretky a stala se působivou výpovědí, jíž Madonna zazpívala s dojemným přesvědčením.[16] J. Randy Taraborrelli, který publikoval životopis Madonna: An Intimate Biography, byl s písní spokojen, když v ní viděl nosný prvek jejího růstu.[17] Erica Wexlerová z časopisu Spin ji pak charakterizovala jako „temnou a náladovou, s těžko pochopitelným a vzrušujícím tajemstvím. V tomto rozbředlém příběhu ztracené nevinnosti, Madonna zvěstuje značně teatrálně vytracený fatalismus. Její křehký hlas touží po útěše a zahojení, když zpívá: 'Will it grow cold? The secret that I hide, Will I grow old?“ (Zchladne to? To tajemství co skrývám, a zestárnu?)[18] Magazín Rolling Stone označil hit za „tak pronikavý jako melancholický“, a konstatoval že se jedná „pravděpodobně o nejkrásnější a nejvýraznější baladu [Madonny].“[19]

Na zadní obrazovce se v průběhu „Live to Tell“ zobrazovaly fotografie tváří afrických dětí, Confessions Tour 2006

Ve Spojených státech byl singl „Live to Tell“ vydán v 26. března 1986. Do hitparády Billboard Hot 100 vstoupil na 49. pozici[20] a vrcholu dosáhl po osmi dalších týdnech, kdy mu patřilo 1. místo.[21] Stal se tak třetím singlem Madonny, jenž kraloval americkým žebříčkům[22] a po „Crazy for You“ jejím druhým, jenž zazněl na filmovém plátnu.[23] V rámci crossoverové profilace hudebních hodnocení zaznamenal úspěch, když na tři týdny opanoval také čelo hitparády Adult Contemporary[24] a na Hot Dance Singles Sales mu nejvýše patřila třetí příčka.[25] V Kanadě skladba debutovala během dubna 1986 na 79. pozici singlového žebříčku časopisu RPM.[26] Prvního místa dosáhla o dva týdny poté v květnovém vydání.[27] V této soutěži strávila celkem 23 týdnů[28] a v konečném celoročním umístění 1986 jí na RPM patřila druhá příčka.[29]

Ve Spojeném království byl singl vydán 21. dubna 1986. Již následující týden se při svém debutovém hodnocení v UK Singles Chart propracoval do elitní desítky, nejvýše pak figuroval na druhé pozici a celkově v soutěži pobyl 13 týdnů.[30] První místo mu nedovolil obsadit rakouský hudebník Falco, jehož hit „Rock Me Amadeus“ hitparádě kraloval.[31] Skladba Live to Tell získala v květnu 1986 stříbrnou certifikaci od British Phonographic Industry za prodej 200 000 nahrávek na britském území.[32] Podle oficiálních statistik – Official Charts Company, se jej ve Velké Británii úhrnem prodalo na 280 000 kopií.[33]

V kontinentální Evropě se singl probojoval do čela žebříčku Eurochart Hot 100, kde strávil dva týdny, a vévodil také italské singlové hitparádě.[34] Příčky v první desítce obsadil v Belgii, Francii, Irsku, Nizozemsku, Norsku a Švýcarsku.[35][36][37][38] Další stříbrnou certifikaci za 250 000 prodaných nosičů obdržel od francouzského syndikátu fonografického průmyslu Syndicat National de l'Édition Phonographique.[39]

V prosinci 1985 se Madonna objevila ve filmu Šanghajské překvapení jako misionářka Gloria Tatlocková, v němž měl její účes světlejší tónování. Inspirací se stal styl amerického sexuálního symbolu Marilyn Monroe. Tento vzhled si pak ponechala i pro videoklip skladby „Live to Tell“.[40] Použitý make-up v ní byl světlý a subtilní. Zvlněné lokny blond vlasů spadaly zpěvačce na úroveň ramen. Šaty sestávaly z jednoduchého květinového vzoru a byly inspirovány třicátými léty 20. století.[41] V rozhovoru s hudebním kritikem Stephenem Holdenem z deníku The New York Times, zhodnotila svůj nový vzhled slovy:

Vzhled Madonny ve videoklipu byl inspirován Marilyn Monroe (na obrázku)

„Poté, co jsem se přesytila nošení tun klenotů — chtěla jsem se od toho oprostit. Na svůj nový vzhled nahlížím jako na velmi nevinný, ženský a bez přikrášlování. Cítím se tak dobře. Během dospívání jsem obdivovala typ krásné atraktivní ženy — od Brigitte Bardotové až po Grace Kellyovou —, jejíž vzezření se později už příliš nevidělo. Myslím, že nastal čas, aby se tento druh půvabu vrátil. V pop music mají lidé zpravidla jednu image, která je zaškatulkuje. Jsem hodně šťastná, že jsem schopna změny a stále přitom přijímána. Když o tom budete přemýšlet, tak je to přesně ta věc, která se odehrává ve filmech; hraní role, proměny charakterů, vzhledů a postojů. Myslím, že to dělám proto, abych sama sebe pobavila.“[41][42]

Foley režíroval jak drama Na dosah tak i videoklip. David Naylor se Sharon Oreckovou měli na starost produkci.[43] Video sloužilo pro reklamní veřejnou propagaci snímku, když obsahovalo krátké ukázky scén s naznačeným střetem pocitů mladíka v podání Seana Penna.

Lokace děje filmu byly v klipu odděleny od záběrů zpívající Madonny, která se nacházela v potemnělém studiu. Na rozdíl od předchozích videí, zpěvačka ztvárnila úlohu vypravěčky, která písní připojovala komentáře k příběhu, když se zjevovala v záběrech nesouvisejících s probíhajícím dějem. Objevovala se, aby se přimlouvala za postavu, a přímo vyjevovala její problémy, jak to činil antický chór v klasických tragédiích.[44]

Madonna poprvé skladbu uvedla na benefičním koncertu odehrávajícím se v newyorské hale Madison Square Garden, jenž měl za cíl získat finanční prostředky na lékařský výzkum nemoci AIDS. Píseň věnovala svému kamarádovi, umělci Michaelu Burgoynemu.[1]

Po sestoupení z kříže Madonna pokračovala ve zpěvu s trnovou korunou, Confessions Tour 2006

Celkově píseň zařadila do programu třech světových turné. Poprvé se tak stalo v roce 1987 během koncertní šňůry Who's That Girl World Tour, kdy part odzpívala staticky stojící a klečící ve světle bodového reflektoru.[45] S účesem stále ve stylu Marylin Monroe měla černý korzet s ramínky a zlatým lemováním, navržený Marlene Stewartovou. Na košíčkách byly třásně zasazené do zlatého kování.[46] Filmotéka obsahuje dvě různá vystoupení turné. Prvním se stalo koncertní představení z 22. června 1987 nazvané Who's That Girl – Live in Japan, jež bylo nasnímáno v Tokiu.[47] Druhým je pak turínský záznam pod jménem Ciao, Italia! – Live from Italy ze 4. září 1987.[48]

O tři roky později hit „Live to Tell“ představila během Blond Ambition World Tour. Při vystoupení navodila představu katolických obrazů. Oděna do černého kaftanu s neonovým krucifixem zpívala na zpovědním klekátku v kulisách římských sloupů a velkých votivních svící.[49] Pro videotéku byly zachyceny opět dva záznamy. Prvním se stal jokohamský koncert z 27. dubna 1990 nazvaný Blond Ambition – Japan Tour 90[50] a druhé vystoupení, pojmenované Live! – Blond Ambition World Tour 90, vzniklo 5. srpna 1990 v jihofrancouzském Nice.[51]

Provedení písně během turné Confessions Tour, v roce 2006, vyvolalo kontroverzi. Kostým tvořila červená blůza, sametové kalhoty a na hlavě posazená trnová koruna. S rozpaženýma rukama byla zavěšena do velkého skleněného kříže, který se zdvihal z horizontální do vertikální polohy.[52] Během vystoupení na zadní velké obrazovce přirůstalo číslo až k hranici 12 000 000, doprovázené fotografiemi afrických dětí. Číslo znázorňovalo přibližný počet osiřelých dětí v důsledku pandemie HIV/AIDS v Africe.[53][54]

Při interpretaci písně na kříži během newyorského koncertu Confessions Tour 2006

Düsseldorfaký státní zástupce Madonně pohrozil žalobou za rouhání se.[55] Ruská pravoslavná církev a Federace židovských komunit v Rusku charakterizovaly vystoupení jako amorální a naléhaly na své členy, aby bojkotovali nadcházející koncert v Moskvě.[56]

Vystoupení na římském Olympijském stadionu, ležícím v těsné blízkosti Vatikánu, bylo duchovními vůdci odsouzeno jako akt nepřátelství k římskokatolické církvi.[57] Italský kardinál Ersilio Tonini jej nazval „rouhačským protestem vůči víře“ a dodal, že se jednalo o „znesvěcení kříže“. Vyzval také k exkomunikaci Madonny. Duchovní Manfredo Leone koncert charakterizoval zkratkou „neuctivý, nevkusný a provokativní“.[58] Vystoupení zkritizovali i muslimští a židovští lídři. Prezident italské muslimské ligy Mario Scialoja uvedl: „Myslím, že její nápad představuje nejhorší vkus, udělala by lépe, kdyby se vrátila domů.“ Mluvčí židovské komunity v Římě Riccardo Pacifici prohlásil: „Je to nezdvořilý čin, a navíc o to horší, že se uskutečňuje v Římě.“[59]

V České republice proběhly dva pražské koncerty Confessions Tour 6. a 7. září 2006, které doprovázely nesouhlasná stanoviska českých duchovních v čele s kardinálem Miloslavem Vlkem, jenž vystoupení označil „za nepřijatelnou urážku náboženského cítění a věřících.“ Také dodal, že zpěvačka „zesměšňuje křesťanskou víru a zneužívá křesťanský symbol kříže.“[60][61] Obě vystoupení v Sazka Areně zlomila stávající rekord návštěvnosti, když premiérové vidělo 17 798 diváků a druhé 18 628 návštěvníků, včetně Václava Havla.[62][63] První televizní stanicí, která nabídla záznam turné, se stala americká NBC. Scéna „ukřižování“ však byla z přenosu vystřižena pro obavy negativních reakcí křesťanů a možných problémů se zadavateli reklamy.[61]

Ke kontroverzi Madonna vydala oficiální prohlášení skrze hudební vydavatelství Warner Music, jehož součástí byl text:

„Prosím, neodsuzujte mě bez toho, že byste mou show viděli. Okolo mého účinkování na kříži se objevila spousta mylných interpretací … Nešlo o zesměšnění církve. Ze srdce věřím, že kdyby byl Ježíš nyní živ, udělal by to stejně … Mým záměrem je upozornit na milióny afrických dětí, které dennodenně umírají nebo přežívají bez péče, bez léků a bez naděje. Žádala jsem diváky, aby otevřeli svá srdce a mysli a podle svých možností přispěli k nápravě.“[60][64]

Skladba „Live to Tell“ byla opakovaně nazpívána dalšími umělci.

Vinylový sedmipalcový singl „Live to Tell“ pro americký trh, 1986

V roce 1992 vytvořil coververzi americký kytarista Bill Frisell a zařadil ji na čtvrté album Have a Little Faith.[65] Skrze umělecké jméno Blonde Ambition byl v únoru 1998 vydán taneční singl, který nabídl šest různých zremixovaných hi-NRG verzí.[66] Italská zpěvačka Lucrezia představila taneční verzi v rychlejším tempu, jež byla zremixována Davidem Moralesem. Píseň vystoupala na druhou pozici žebříčku Billboard Hot Dance Club Play, na níž se udržela dva týdny.[67] Skladba byla zařazena také na album Logic Pride, Vol. 4, vydané roku 2001.[68] Kanadská jazzová interpretka Carol Welsmanová nazpívala v roce 2007 další coververzi na eponymní desku Carol Welsman.[69]

Novovlnná kapela Berlin nahrála skladbu ve vlastním provedení na albu Virgin Voices: A Tribute to Madonna, Vol. 1, uvolněném roku 1999.[70] Zpěvačka skupiny Terri Nunn v rozhovoru pro CNN uvedla, že vzdání holdu Madonně bylo zapotřebí, protože „ovlivnila spoustu lidí“.[71] Mezi další coververze se postupně zařadila nahrávka Semi Mooreové na tributovém albu The Material Girl: A Tribute to Madonna, vydaném roku 2000,[72] instrumentální provedení z roku 2002 na desce The String Quartet Tribute to Madonna,[73] folková úprava od kalifornského bandu Winter Flowers pro desku folkařů na počest Madonny, vydanou roku 2007, s titulem Through the Wilderness,[74] a konečně hi-NRG verze Melissy Tottenové na její desce Forever Madonna, uvolněné v roce 2008.[75]

V americkém televizním sériálu Odložené případy, tematicky zaměřeném na policejní vyšetřování, se píseň objevila v závěru čtvrtého dílu úvodní řady „Pobožní lidé“.[76]

• Madonna – text, producentka, zpěv[78]
• Bruce Gaitsch – kytary[78]
• Patrick Leonard – programování bicích, klávesy, text, producent[78]
• Johnathan Moffett – bicí nástroje[78]
• Michael Verdick – zvuková mixáž, inženýr[78]

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.